Detektivka Tátovy holky je v pořadí pátým dílem série o policistce Charlie Staffordové. Autorka v románu opět přednesla výborně promyšlenou zápletku, která je inspirována skutečným případem, jenž kdysi sama vyšetřovala, když ještě pracovala u ozbrojených složek. Moc se mi líbilo střídání pohledu na celou věc očima policie a samotného pachatele. Že zde jako jedna z hrdinek bude figurovat malá vystrašená holčička, která se snaží za všech okolností chránit svého milovaného otce, byla překvapivá a moc dojemná. Více však z děje prozrazovat nebudu, protože by to byl vůči potenciálnímu čtenáři hřích.

Po přečtení knihy jsem si sama položila pár zásadních otázek. Tou první bylo, zda může pro oběť představovat dostatečnou satisfakci fakt, že byl násilník zavřen za vysoké brány psychiatrické léčebny. Pokud si situaci představíme v naší zemi, tak zcela určitě nikoliv. Víme již z mnoha případů, že se takoví „pacienti“ po nějaké době do společnosti vrací a těžko říci, zda svých činů litují, případně, zda je vůbec berou jako nějaké své pochybení. Osobně o tom vím své, mám příbuzné, kteří v českém psychiatrickém prostředí pracují celý život.

Druhá otázka je pak ještě daleko principiálnější – je správné vzít spravedlnost do vlastních rukou, když veškeré dostupné právní aspekty v našich očích selhaly? Tady si s dovolením ponechám názor pro sebe.

A třetí otázkou, nebo spíše zamyšlením, které mě při čtení přepadlo – jak se z jinak slušného člověka může stát zločinec v důsledku nenadálých neblahých životních okolností, které ho potkaji?

Román nádherně poukazuje na fakt, že zločin neovlivňuje jen samotnou oběť a jeho/její rodinu, ale ze zásady to vždy nepěkně odnese i rodina samotného zločince, což mně osobně přijde hodně nefér. Avšak rozčílení, rozzuřenost a pocit marného čekání na spravedlnost, dělá v nitru obětí a zejména pak jejich příbuzných své. Často si v podobných případech vzpomenu na známou, dnes již archaickou právní zásadu, podle které má být míra odplaty stejná jako škoda způsobená poškozenému, aneb Chammurapiho zákon „oko za oko, zub za zub“. Na to však dnešní demokratický svět musí nutně odpovědět myšlenkou indického politika Mahátma Gándhího „oko za oko a svět bude slepý“.

Pro mne jsou Tátovy holky jednoznačně jednou z nejlepších detektivek vůbec a přečíst si ji, by měl každý milovník napětí, protože u tohoto románu budete napjatí jako kšandy až do úplného konce. Jdu si objednat další knihy této autorky, protože vím, že nebudu litovat!

Autor: Denisa Šimíčková