Tato rovina jí sedí a umí s ní skvěle pracovat. V románu Neděle odpoledne však Hanišová poprvé zvolila jako hlavní postavu chlapce, v její románové trilogii (Anežka, Houbařka, Rekonstrukce) se vždy jednalo o ženské hrdinky. Chyba to rozhodně není, protože již v povídkovém souboru Dlouhá trať ukázala, že umí pracovat i s mužskými postavami.
Neděle odpoledne vypráví příběh o Teodorovi a jeho rodině. S Teem se prvně setkáváme v době, kdy je na prvním stupni. Do školy však nechodí, je to kluk se „speciálními potřebami“. Doma ho učí maminka. Jeho život mimo byt sestává jen z toho, že chodí do chrámu, k psychiatrovi Strejčkovi a občas do školy na přezkoušení. Vše vždy absolvuje s maminkou. Tatínka sice má, ale ten je zapálený do své práce. A pak má Teo ještě Hyna… Hyna, který žije ve skříni a který není nikdy dost daleko na to, aby Teovi připomněl, jaký je srab.
Maminka se svého syna snaží ochránit před okolním světem, spíše nejen jeho, ale i sebe. Teo je milý, hodný kluk, ničím nezkažený. Vše se ale změní, když se seznámí se svým prvním a jediným kamarádem, který si říká Vychcan. Naoko spořádaný malý tlouštík vtrhne na scénu jako velká voda, která s sebou přináší vše špatné.
Ta negativa ale netkví jen ve Vychcanovi. Teovi rodiče jsou slušní lidé, poskytli mu dobrou výchovu, táta se mu snaží věnovat, ale z Teova pohledu to je nedostatečné. V téhle rodině ale neštimují ještě jiné záležitosti. Proč máma tolik lpí na návštěvách chrámu a modlitbách? Proč je táta tak málo doma a navíc neděli co neděli se ve stejný čas odebere pryč na celé odpoledne? Neděle odpoledne… to je pro Tea noční můra. Tak rád by šel s tátou. Ale nemůže a ani mu nikdo nechce dát odpověď na to, kde táta tráví čas.
Zvrat Teova chování během dospívání mě velmi překvapil a ne mile. Uvažuji, co k tomu přispělo víc – zda Vychcan, nebo rodinné zázemí. Hranice, kdy se z neprůbojného kluka stává záporák, je velice tenká a přechod je téměř skokový.
Příběh si to šine dál a moje touha zjistit, jaký osud čeká dospělého Tea, jak se se vším popasuje, je příliš silná. Abych vypátrala, co bude dál, musím se postupně společně se dvěma postavami vrátit do minulosti. Vyprávění z jejich pohledu pomalu odkrývá rodinné tajemství. Až do poslední strany to má grády!
Teo je postava, která mi ještě nějakou dobu utkví v hlavě. Nejen díky svému téměř jedinečnému znamení (vyvolává ve mně vzpomínku na to, kdy jsem se v rámci práce s dětmi setkala s chlapcem se stejným znamením), ale i kvůli tomu, jaký mu Hanišová zvolila osud. Vychcan, ten zas vnese do příběhu zcela jiné smýšlení. Je to svébytná postavička, hajzlík, který se neštítí ničeho. Toho si nelze nezapamatovat. Na románu oceňuji i to, že Viktorie Hanišová příběh zakomponovala do aktuálního dění, každý čtenář si v paměti jistě vybaví, jak danou problematiku vnímal.
Autorka: Radka
Četli jste tuto knihu? Napište k ní recenzi a získejte body ve věrnostním programu.
TIP
Přečtěte si RECENZE na další knížky Viktorie Hanišové:
Houbařka
