Viktorie Hanišová do literárních vod se svou vlastní tvorbou vplula teprve před pár lety. Po třech románech o mateřství, jež na sebe volně navazují, se pustila do kratších příběhů. O povídkách se říká, že jsou těžším žánrem než román. Hanišové se však povedly. Nemám jim takřka co vytknout. Povídky jsou zdařilé, plynou svižně, nejsou stylisticky složité a těžko se od nich odtrhává. Sbírka Dlouhá trať jich obsahuje sedm. Hanišová v nich stejně jako v předešlém díle neopustila temnou stránku života.

Knihu uvozuje citát Alberta Camuse z eseje Mýtus o Sysifovi. Už jen z něj můžeme vyvodit, že povídky budou existenciálně zaměřené. Týkají se těžkého a zároveň citlivého tématu – smrti z vlastní vůle. Tento námět je bolestný, ale pro čtenáře i poutavý. Povídky spojuje rovněž to, že postavy žijí obyčejné životy. Každý vedle sebe můžeme mít takového člověka. Snad jen s výjimkou hrdiny povídky Zbytečný člověk, zde nepředpokládám, že známe lidi s tak těžkým handicapem, kteří si zcela uvědomují, že nemůžou žít naplno. Sebevraždu chce v některých povídkách spáchat přímo hlavní hrdina, v jiných povídkách zase někdo z blízkých protagonisty.

Ve zmiňovaném Zbytečném člověku, povídce, které je věnován největší prostor, se setkáme i s jakousi formou humoru. Ano, a to i přesto, že se potýkáme s tak vážným námětem. Od ostatních povídek se tedy liší. Autorka se popisem sebevražedných pokusů hrdiny Honzy snaží příběh odlehčit. Jeho pokusy jsou nezdařené. Na druhou stranu můžeme soucítit s „chudákem“ Honzou – ani zabít se nemůže… A když už se konečně dostane do bodu, kdy ví, že brzy zemře, začíná konečně žít a je šťastný.

Čtenáři vyzdvihují různé povídky z této sbírky. Já ovšem musím zmínit Pozůstalost. Téměř celý příběh plyne v pohodě, čekáme jen na to, kdy a zda vůbec dojde k setkání starých milenců, kteří na léta přerušili kontakt. Seznamujeme se společně s hrdinou Thomasem z úst další postavy s příběhem, který mu byl dosud utajen. Přesto pokračujeme a čekáme dál. A když už má k setkání dojít… Šok. Vyústění je překvapivé. Možná jsme to tušili, ale nechtěli jsme takové zakončení. Musíme se tak potýkat i s tím, jaký fatální vliv má na příbuzné, pokud si někdo sáhne na život.