Recenze: Jak na veganství

archiv revue
Rostlinná strava se v současné době čím dál víc dere do popředí. I do reklam se dostává označení „vegan“, třeba i na kosmetice. Ale co to vlastně je, to veganství? To, co na českém trhu k tomuto tématu chybělo, byly ucelené informace na jednom místě – pokud pomineme internetové zdroje. Teď už ale máme vše pohromadě – díky publikaci nakladatelství Smart Press.

Pavel Houdek je aktivním sportovcem, vystudoval práva na Univerzitě Karlově, po celém světě vede kurzy sebeobrany a přednáší o vegansky zaměřené stravě. Jako vegan (přes 20 let) k tomu má co říct. Patří zároveň k těm, kdo si jak v různých diskusích, tak ve své publikaci neberou servítky ani s vegany, kteří své vědomosti zakládají na sporných skutečnostech. Tak jako ve všech sférách, i mezi vegany kolují rozmanité mýty. Například to, že mák je dostatečným zdrojem vápníku. Toto a další věci Houdek uvádí na pravou míru. Předkládá ucelený přehled Jak na veganství.

Pojďme si pro pořádek odcitovat definici: „Veganství je způsob života, jehož snahou je v co největší možné a praktikovatelné míře vyloučit všechny formy využívání zvířat a krutosti páchané na zvířatech kvůli jídlu, oblečení nebo jakémukoli jinému účelu.“ (s. 172)

Nejedná se tedy pouze o jídlo, jak je chybně považováno. K veganství vás mohou přimět různé důvody. Existují však tři, které by měly být pilíři: etika, ekologie a zdraví. Autor nás poněkud vtipně seznamuje se začátky svého přechodu na nový životní styl. Dále nám předkládá Velkou pětku – tak pojmenoval základní pravidla veganské stravy. Aby naše tělo prosperovalo a nic mu nechybělo, měli bychom ve svém jídelníčku dodržovat určité zásady. Nejde o nic extrémního, naopak. Jde o to jíst pestře. Každodenní strava by měla být dostatečně velká, složená z různých druhů zeleniny a ovoce, ořechů, semínek, luštěnin a obilovin. Houdek na tuto pasáž klade důraz a ve zbytku knihy na ni mnohokrát odkazuje. Co by mělo zaznít, je, že se jedná o českého autora, tudíž jsou doporučení ohledně stravy zaměřena na rostlinně se stravující právě v českém prostředí. Houdek rovněž nezapomíná zdůrazňovat lokální potraviny.  

Podíly různých rostlinných živin/vitamínů objektivně srovnává s těmi živočišnými. Kapitola o vitamínech a minerálech je rozsáhlá. Rozebírá každý vitamín jednotlivě – jakou úlohu sehrává, projevy nedostatku, dávkování, v jakých potravinách je najdeme, případně čím suplementovat.

Houdek se převážně věnuje stravě (mezi což nyní pro zjednodušení započítám i vitamíny a případné suplementy). Daleko menší prostor je pak věnován dalším prvkům veganství – výběru kosmetiky, oblečení, postoji k cirkusům a množírnám. V této poslední souvislosti mne zaujala bravurně vyjádřená věta: „Česko je národ pejskařů a škudlilů v jednom.“ (s. 173) Lepší komentář, navíc tak stručný, mířící na byznys týkající se domácích mazlíčků jsem již dlouho nečetla.

Kniha je opatřena poznámkovým aparátem, který je uveden přímo pod textem a podrobněji také na konci knihy. Cením si poznámek uvedených přímo pod textem, protože jsou-li až na konci, téměř nikdy k nim nelistuji. Houdek si na aparátu velmi zakládá, je pro něj důležité odkázat se na podložená fakta. Veganství je totiž něco, co v lidech vzbuzuje pochybnosti. I proto je dobrou vizitkou, že kniha prošla kritickým pročtením dvou lékařů.

Ti, kdo vyřadili živočišné produkty ze svého jídelníčku (maso, mléko, mléčné výrobky, vejce, med) a ze svého šatníku, poptávají výrobky (kosmetiku, drogerii) netestované na zvířatech, tak učinili primárně kvůli zvířatům. Se stále se vyvíjejícími technologiemi a především s důrazem na to vytěžit ze všeho co nejvíce za nejméně peněz se ten „přírodní“ aspekt už dávno vytratil. Je to příroda, říkají někteří. Opak je však pravdou. Miliardy zvířat žijí své krátké životy v hororu. To jsou však věci, které si může kdokoli najít na internetu. Jen před tím nesmí zavírat oči. Houdek sám zažil éru, kdy bylo těžké dostat se k informacím. Ale cílevědomě šel za tím, co ho zajímalo.

O čem kniha je, když to shrnu obecně? O tom, abyste nedělali při tomto životním stylu něco špatně. Ne, nejde o žádnou diktaturu. Při každém stylu stravování můžeme chybovat, a proto je lepší se omylům vyhnout a prosperovat. A komu ji doporučím?

  • I dlouholetí vegani mohou v knize objevit něco nového.       
  • Těm, kdo s rostlinnou stravou začínají, kniha výrazně pomůže.
  • Předně těm, kdo se stravují konvenčně a vůči veganům mají výtky v podobě zkreslených informací získaných z médií. Pro takové bude překvapením i to, že veganství není jen o stravě.
  • Kniha by se měla dostat do rukou všem rodičům a prarodičům, kteří se strachují o své potomky v tom ohledu, aby jim něco nechybělo a zdravotně nestrádali. Mnohdy je to však naopak a vegani vidí, že neduhy jejich příbuzných by se daly řešit/umírnit úpravou stravy.
  • Tato publikace není pouze a jen pro vegany, ale naopak pro všechny, kteří chtějí, aby strava dodávala jejich tělu užitek.


Během pár týdnů už mám titul Jak na veganství řádně „ochmataný“ a bude ještě více, protože mám v plánu se k němu vracet.


Autor: Radka

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Jak na veganství

0.0 0
399 327
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Vyhrajte rodinnou vstupenku do Dinoparku, kde můžete navštívit unikátní atrakce a nahlédnout do hluboké historie pravěku.
Prémiový obsah
číst více
Rok 1975. Temné lesy severního Michiganu. Podivný ústav pro choromyslné. Dívky, které se ztrácejí. Pokaždé to jsou drobné blondýnky se světlýma očima. Policisté, kteří se kvůli nim rozhodně nepřetrhnou. Zoufalí rodiče a jeden novinář, co se rozhodne odhalit pravdu za každou cenu.
Fascinující badatelská práce aneb Heydrich, jak jsme ho dosud neznali!