Jedna z nejpovedenějších knih, které jsem kdy četla!

Příběh o síle lásky a přátelství inspirovaný skutečnými událostmi

„Je statečné vyslovit vlastní názor. A to v jakékoli době.“

„V Osvětimi jsou dobří lidé trestáni a zlí prosperují. Vinu necítí pachatelé, ale jejich oběti. V Osvětimi je všechno naruby.“

V románu Vězňova žena touží mladá zasněná dívka Izabela po zcela jiném životě než ten, který musí zrovna žít.

Nechat si ostříhat vlasy, zapomenout na děvčata, poslouchat a plnit příkazy, a to jakkoliv bizarní, na dva roky přijít o svobodu. Sloužit v Československé lidové armádě bylo zkouškou dospělosti. Náročná vojna plná disciplíny, šikany, rozkazů i nových přátelství, dělala z chlapců chlapy.

Osmadvacet přeživších, kteří prošli branou továrny na smrt, z níž nebylo návratu. Navzdory všemu se vrátili do života. Postavili před nás obraz nebývalého utrpení, smrti a také vzpoury, která je zachránila.

V roce 1942 zemřelo na východní frontě několik milionů sovětských vojáků. Rudá armáda přišla s nápadem využít v bojích i mladé ženy. Během jednoho roku jich naverbovala téměř milion. Ačkoliv velitelé tvrdili, že ženy šly válčit dobrovolně, v mnoha případech byl opak pravdou.

Je přesně 7. května 1945 a nacistický náčelník štábu, generál Alfred Jodl, připojuje svůj podpis na oficiální vyhlášení o kapitulaci německé armády. Berlín padl, Hitler si vpálil kulku do hlavy, osobní strážce jeho tělo polil benzínem a zapálil jej.

Překrásná kniha, u které mi ukápla nejedna slza.