zachránit lidské životy tam, kde by nejspíš většina selhala. A podařilo se jí téměř nemožné, zachránit tisíce dětí i jejich matek. Dětem zachraňuje životy při porodu, jejich zoufalým matkám i později, když jim děti odeberou a odešlou je k poněmčení do Říše. V tom lepším případě je pošlou do rodin. V tom horším se stanou pokusnými zvířaty pro Mengeleho. Porodní asistentka Stanislava balancuje na tenké hranici jeho trpělivosti, protože se snaží obcházet jeho příkazy, pomáhat, kde se dá a vzdoruje jeho rozkazům. Žije v drsných podmínkách a snaží se přežít ze dne na den. Všichni ji říkají „máma“. To, co člověk bere jako úplnou samozřejmost, je pro tehdejší vězenkyně hotová kalvárie. My otočíme kohoutkem, jim cesta pro vodu trvala přes dvacet minut, a to ještě neexistovala záruka, že voda vůbec bude. Vypráví krutý příběh a vypráví ho tak, jak si postupně vzpomíná na jednotlivé události. Tak, jak ji zůstaly v mysli. Přežila, dokázala to peklo nakonec přežít, ale rány na duši ji zůstaly už napořád. V Osvětimi asistovala u více než třech tisíc porodů a dokázala nemožné, protože ji nezemřela ani jedna rodička, ani její dítě.
Porodní sestra z Osvětimi je kniha, o které člověk musí přemýšlet. Z jedné strany si říkáte, že tohle se už nikdy nesmí stát a z druhé strany víme, že se historie v různých obměnách hrozně ráda opakuje. Na styl, jakým je kniha napsaná, si musíte chvilku zvykat. Komu vadí takové to přeskakování z minulosti do přítomnosti, nebo od jednoho tématu k druhému, tomu to možná bude vadit. Ale příběh je napsán podle skutečné události a když se začtete, najdete si k němu cestu. Nebo si máma Stanislava najde cestu k vám.
-ice-
