Zboží s vadou, ale se slevou až 80 %. Nyní přes Zásilkovnu nebo Balíkovnu za 49 Kč.

Žebříček TOP knih za květen 2024

V žebříčku nejprodávanějších květnových titulů se opět udrželo několik knih z minulého měsíce, některé si své místo v top desítce vybojovaly poprvé.
Velký úspěch mají obě knihy Martina Úbla Stezka Českem a Stezka Českem Nové příběhy, neboť se obě v našem e-shopu dostaly do nejprodávanějších titulů za květen. Je vidět, že lidé mají o cestování a cestopisy velký zájem. Do žebříčku se probojoval i titul, který se těšil pozornosti médií ještě před vydáním. Je to Nevratné poškození od americké investigativní novinářky Abigail Shrierové, která byla zařazena do výběru nejlepších knih roku časopisu The Economist a britského deníku The Times. Dočkala se překladu do devíti jazyků.

Spiknutí

Podzim 2021. Opozice vyhrála volby do Poslanecké sněmovny a chystá se převzít vládu. Těsně po volbách odjíždí do nemocnice tehdejší prezident republiky Miloš Zeman, který je s nastupující Fialovou garniturou od svého příchodu na Hrad v roce 2013 každodenně „na nože“. A rozbíhá se hra, která jí má splnit sen: Zbavit se Zemana. Zbavit ho pravomocí na základě tvrzení, že mu zdraví nedovoluje dále vykonávat úřad.

Hra lékařů, médií, politiků a veřejných osobností, které si přejí, aby byl Miloš Zeman od-straněn. Aby nepřekážel při formování nové vlády a aby zaplatil za vše, čím jako prezident vadil.

Rozuzlení přišlo v řádu týdnů: Prezident republiky se vrátil z nemocnice a více než rok ješ-tě plnohodnotně úřadoval.

Miloš Zeman jako člověk však nezapomíná. V této knize on, ale i další aktéři tehdejších událostí autorům vylíčili, co se po parlamentních volbách 2021 skutečně dělo.

Spiknutí se zapojením bezpečnostních složek státu?

Zeman je o tom přesvědčen. A skutečná realita? Svědectví, lékařské a právní dokumenty i odborné analýzy vykreslují celý příběh.

zobrazit více
234
IHNED odesíláme

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961

Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? 
   Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět.

 

Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze?
   Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku.

 

Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace?
   Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu.

 

A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

zobrazit více
od 389
IHNED odesíláme

Školní atlas světa

Nejprodávanější český školní atlas je univerzální pomůckou pro výuku, nejen zeměpisu, na všech stupních škol.

Atlas je rozdělen do tematických kapitol, které jsou navíc barevně rozlišeny, díky čemuž je orientace v mapách velmi usnadněna. V úvodní části jsou zpracovány nejnovější astronomické poznatky o vesmíru a Sluneční soustavě. Dále navazuje kapitola Svět s mnoha tematickými mapami, které se věnují přírodě, obyvatelstvu, hospodářství nebo prostředí, ve kterém lidé na Zemi žijí.

Části věnované jednotlivým světadílům obsahují podrobné obecně zeměpisné mapy, doplněné o rozšiřující tematické mapy. Zeměpisné učivo je doplněno také o historické mapy stěžejních etap vývoje jednotlivých kontinentů, umožňující využití také v mezipředmětové výuce.

Mapovou část každého světadílu uvozují fotografické stránky se stručným charakterizujícím textem a s tabulkou geografických údajů.

Atlas je doplněn přehlednou tabulkou všech států a závislých území světa, tabulkami zeměpisných rekordů a rejstříkem, který čítá přes 15 000 názvů.

zobrazit více
373
IHNED odesíláme

Stezka Českem

...může jít každý! První oficiální přechod po hranicích republiky.

Stezka Českem, to je první oficiální přechod po hranicích republiky tvořící tisícikilometrovou trasu po jižní části a tisícikilometrovou po severní. Jak se z nápadu party nadšenců stane přechod ve stylu Pacifické hřebenovky nebo Camina, který se dostane do největší světové aplikace dálkových treků a do amerického Forbesu? Proč dokáže takováto cesta během roku nadchnout tisíce lidí? A proč se na stezku vydalo několik psů, kůň, kuře, ale pštros ještě ne?

Kniha obsahuje jednak informativní kapitoly, ve kterých jsou popsány jednotlivé etapy, rady, jak se připravit na cestu, na co si dát pozor nebo tipy na nejkrásnější místa, ale také motivační kapitoly psány lidmi, kteří se rozhodli na Stezku vypravit. Jsou to nadšenci, jenž vyrazili jinak: mladé ženy, které se vydaly poprvé na dálkovou trasu úplně samy, maminky z Klubu minituristů putující s kočárky, rodiny, které cestu pojaly jako putování na více let, pes, co se svou paničkou obešel celou Stezku, či lidé důchodového věku. Samostatná kapitola je věnována Trail Angels, lidem, kteří ve svém volném čase dobrovolně pomáhají poutníkům na Stezce.

Dočtete se ale také, na jakých principech a zásadách je Stezka založena, o Klubu českých turistů nebo třeba o udržitelném turismu. Kniha je určena širokému čtenářskému publiku, protože na Stezku Českem může vyrazit opravdu každý. A pokud se na ni necítí, může si alespoň přečíst krásné a inspirativní příběhy těch, kteří překonali sami sebe a vydali se na trasu, která jim změnila život.

Ve FB skupině Stezka Českem je nyní přes 28 000 členů, další tisíce jsou na Instagramu. Stezka Českem spolupracuje s Klubem českých turistů a Czech Tourism. Připravuje se dokument a spousta dalších projektů. Další na www.stezkaceskem.cz

zobrazit více
od 328
IHNED odesíláme
Tip

Anděl smrti (8)

Když najde detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vysoce postaveného politika Nevilla Lomase nahého, svázaného a mrtvého ve vlastní posteli, vedení Metropolitní policie rychle rozhodne, že jeho smrt není potřeba vyšetřovat. Případ je odložený, ovšem jen do chvíle, kdy je nalezena mrtvá i nadějná fotbalová hvězda. Erika a její tým navíc s těmito vraždami spojí i smrt známého režiséra. Policie už nemůže ignorovat to, co je očividné: v Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty.

Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen... a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Při pátrání po jejich totožnosti Erika několikrát narazí na zmínku o sexuální pracovnici, která má špínu na tolik vlivných mužů, že to znervózňuje i ty nejmocnější politiky a vedení Metropolitní policie.

Čas do dalšího útoku vraha se krátí a je na Erice, aby rozpletla síť důkazů a zodpověděla zásadní otázky: Co spojuje oběti dohromady, kdo další je zapleten do skandálu a jak daleko jsou mocní ochotní zajít, aby ochránili své vlastní zájmy?

zobrazit více
od 390
IHNED odesíláme
Tip Award

Buchty po ránu

Už nemusíte chodit do cukrárny! Josef s Terezou vás nenechají v troubě a poradí vám, jak si ty největší dobroty upéct snadno doma, tak abyste jimi mohli pohostit i nečekanou nedělní návštěvu. Co dělat, když těsto nekyne? Jak vymazat formu na bábovku? Proč se lité těsto nešlehá? A jak má vypadat upečená makronka? Díky Josefovým radám, na co si dát pozor, a podrobným postupům teď zvládnete koláče, vdolky, ale i kremrole nebo kubánský dort stejně, jako je peče mistr cukrář. Už žádné nevykynuté těsto, zdrclá buchta a přešlehaná šlehačka.
Celkem 60 exkluzivních receptů vychází z 1. řady stejnojmenného nedělního pořadu České televize, který se těšil rekordní oblibě diváků. Kniha přináší to nejlepší z kynuté české klasiky, ale také dorty starého Rakouska-Uherska, jednoduché recepty, které tolik nezatíží rodinný rozpočet, a nechybí ani slané nebo bezlepkové pečení.

zobrazit více
327
IHNED odesíláme

Nevratné poškození

Dospívající dívky stále častěji užívají testosteron, ničí si těla a vydávají se na nevratnou cestu ke změně pohlaví. Co stojí za tímto jevem, o kterém se podle některých aktivistů vůbec nesmí mluvit? Odpověď na tuto otázku se snaží nalézt Nevratné poškození – kniha, jejíž vydání provázely v mnoha zemích výhrůžky a protesty.

Zatímco ještě donedávna byla takzvaná genderová dysforie (identifikace jedince s jiným než se svým biologickým pohlavím) vzácným fenoménem, který se týkal téměř výhradně chlapců, v posledních deseti letech se jako „transgender“ po celém světě identifikuje stále více dospívajících dívek.

Americká novinářka Abigail Shrier se prostřednictvím šokujících statistik a příběhů ze skutečných rodin pokouší tento trend vysvětlit jako novodobou epidemii, která nemá nic společného se skutečnou genderovou dysforií, ale pramení zejména z křehkosti a pomíjivosti naší současné kultury. Autorka popisuje, jak „přiznání“ transgenderové orientace okamžitě zvyšuje společenský status dívek a jak je těžké vrátit se zpět, jakmile jednou udělají první krok k tranzici. 

„Knihu doporučujeme rodičům, kteří se potřebují zorientovat v chaosu světa kolem svých dospívajících dětí, aby se pak dokázali vnitřně zpevnit a lépe rozpoznávali, co do jejich rodiny patří a co dovnitř nepustí.“

zobrazit více
od 299
IHNED odesíláme
Novinka

Jednoduše podle Břicháče Toma

Téměř po 3 letech vychází nová kniha Břicháče Toma.

„Zapomněl jsem na všechny mé dosavadní knihy a vytvořil s čistou hlavou úplně nové recepty, které přinesou nový vítr do kuchyně.“

V této kuchařce najdete vše, na co jste u mě zvyklí. Obyčejné suroviny, rychlý postup na přípravu a výborné chutné jídlo na talíři. Zaměřil jsem se na husté zeleninové polévky, chutná zeleninová jídla, recepty s přípravou jen v troubě. V této kuchařce najdete i snadné pomazánky, velké množství jídel do krabiček a taky super rychlovky jen ze 2 nebo 3 ingrediencí.
Kuchařka obsahuje i zdravé mlsání, po kterém se doma zapráší. Uvidíte sami, že tyto recepty budete používat každý den.
Pomůže každému, kdo si chce usnadnit vaření a nachystat si jednoduché a zdravé jídlo doma. Uvařit si něco, co ještě nezkoušel. Základ je vždy zelenina, snadná příprava a lehká stravitelnost. Tentokrát se můžete těšit i na luštěniny v mnoha podobách. Většinu receptů připravíte i uvaříte do 30-ti minut.

Můžete se těšit na:

  • Domácí plněné bagetky za 20 minut hotové i s přípravou
  • Povidlové koláčky jako ze svatby a plné bílkovin
  • Obrácený šťavnatý pizza koláč
  • Zeleninové pomazánky nejen do krabičky
  • 5-minutové toasty ze 3 ingrediencí
  • Hruškový karamelový mls
  • Zeleninové bábovičky
  • Cizrnové nugetky nejen pro děti
  • Francouzské toasty zdravěji
  • Výbornou česnekovou pomazánku, kterou jste ještě nejedli
  • Cuketové hranolky s vůní česneku
  • Krůtí bez zahuštění na zelenině
  • Mexický guláš trochu jinak
  • A desítky dalších receptů...

Tuto knihy vytiskneme jen pro objednané kusy. Nebude dále k dispozici. Předobjednané knihy budou odeslány kolem 20.6., aby Vám poslední týden před prázdninami dorazily. Tom

zobrazit více
399
IHNED odesíláme

Stezka Českem Nové příběhy

Jak se stalo, že z nápadu party kamarádů vznikl první oficiální přechod po hranicích České republiky, který nadchl tisíce lidí? Proč o něm Česká televize natočila seriál? A co chystá BBC? Proč je lepší na Stezku Českem vyrazit než plakat doma do polštáře a čekat, až zahřmí? Proč je rozumnější užívat si zážitky než jen sbírat rekordy v ušlých kilometrech? Co zažívají Trail Angels během svých setkání se Stezkaři? Opravdu už na Stezku chodí i trekingové kozy? A mohou se potkat s papouškem? A proč se Stezkaři scházejí na pracovním úřadě? A můžete jet na kole nebo ho musíte nést na zádech? Odpovědi na tyto a tisíce podobných filozofických otázek naleznete jen zde. Navíc hrozí, že se u toho skvěle pobavíte. Ztlumte tedy lampičku, dejte si nohy do sucha a nechte se unést k hranicím naší republiky, kde statečné ženy a zavilí mužové hrdinně zdolávají kilometry v horách s batohem i za nepřízně počasí a přitom zjišťují, že se výborně baví. A najednou zjistíte… že můžete jít taky!
zobrazit více
od 348
IHNED odesíláme

Srdce nemá vrásky

Četli jste knihu Láska ve špičce italské boty? Pak víte, že jde o skutečný příběh autorky Blanky Malé, která je hlavní hrdinkou, s níž se nyní opět setkáváme v září 2021. Už pár měsíců si v Kalábrii žije svůj italský sen se vším, co k němu patří. Nechybí křišťálové moře, výhled na Stromboli, báječné jídlo a pohledný Ital – osudový muž, který se nebojí plánovat s Blankou společnou budoucnost. A to i navzdory jejich sedmnáctiletému věkovému rozdílu.
 

Děj se však nebude odehrávat jen v Kalábrii u Agostinových rodičů. S Blankou a Agostinem totiž zavítáme i na návštěvu do Prahy a Hradce Králové, kde se opět setkáme s Blančinou kamarádkou Rózou a Jiřinkou a s jejími dcerami Mirkou a Annou. Kromě slunné Sicílie a Česka zavítáme také do zasněžených Dolomit, kam se Blanka s Agostinem na čas přestěhují za prací.
 

Také v knize Srdce nemá vrásky najdete (stejně jako v Lásce ve špičce italské boty) řadu tradičních italských receptů. Můžete se tak těšit například na Purpetti i milingiani neboli kalábrijské lilkové kuličky, Chiacchiere di carnevale neboli karnevalové povídačky či tradiční kalabrijský vánoční pokrm – špagety s ančovičkami a opečenou strouhankou.

V tomto pokračování se dozvíte, jak se vyvíjí Blančin a Agostinův vztah.
 

Zasáhne do Agostinova rozhodnutí jeho tradičně smýšlející katolická rodina, pro kterou je manželství posvátné? Poznamená jejich vztah přesun do italských Dolomit? Nechte se vtáhnout do příběhu, ve kterém se opět setkáte s Agostinem, Annou, Rózou, signorou Domenicou a dalšími postavami, které vás provázely knihou Láska ve špičce italské boty.

zobrazit více
326
IHNED odesíláme
Nenechejte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Like
Leave your comment

Latest articles

Poprvé jsem vyrazil do Jižní Ameriky v roce 1992 a motivovala mě k tomu kniha, díky níž jsem to vše chtěl zažít na vlastní kůži. Ocitl jsem se tak ve Venezuele, a to mi úplně podrazilo nohy, bylo to absolutně monumentální. Tenkrát jsem ale netušil, že se tropická Jižní Amerika stane mým osudem.

Kolikrát jsi tam vlastně byl, máš to spočítané? A na jak dlouho tam vždycky jezdíš?
Přestal jsem to počítat, když jsem se dostal k číslu 30, takže nevím, ale strávil jsem tam několik let.


Jak se mění Jižní Amerika před tvýma očima? Když jsi tam byl poprvé, jaký na tebe udělala dojem, a jak je to dnes?
Nastalo raketové plundrování přírody nejen v Jižní Americe, ale i v Česku, na Sibiři a v Africe s po celé zeměkouli nabírá na rychlosti a myslím, že děti našich dětí už nemají šanci vidět divokou přírodu v té monumentální podobě. Nejsem pesimista, jsem pragmatik, tak to bude a tak to je. Tyto děti budou vzpomínat na přírodu, kterou my známe stejně jako my teď vzpomínáme na dinosaury.

Proč se do Jižní Ameriky rád vracíš, co tě na tom fascinuje? Máš tam pořád co objevovat, nebo to tam jezdíš kontrolovat, jak moc se to zhoršuje?
Nechodím to kontrolovat, to dělat nemusím. Ale je fakt, že prchám z místa na místo. Tam, kde jsem se cítil jako v ráji, tak za dva za tři roky je to zničené a musím hledat zase nějaká jiná místa. Upřímně řečeno, po tom pesimistickém vyznání, tak Amazonie, které je v knihách věnovaná velká část, je tak rozlehlá a obrovská, že jsou tam pořád místa, která jsou člověkem nedotčená. A to jsou ta místa, do kterých se snažím proniknout a většinou taky tajím, kde jsem byl. Jsou ještě vzácné indiánské komunity, které žijí přírodním způsobem života. To znamená, že jsou tak daleko od civilizace, že s ní nemají kontakt, ani netuší, jak se z toho pralesa dostat ven. To jsou komunity, kde mě vždycky prosí: Nikdy neříkejte, kde jste byl. Takže já to tajím.

A pořád hledáš nová místa?
Ne, mám rád místa, kde už jsem byl. Když člověk jezdí na stejná místa, tak k němu začnou hovořit úplně jiným jazykem. Až tak podesáté se tomu místu dostanete pod kůži, pod povrch. Lidé s vámi začnou jinak spolupracovat. Já při své práci ty domorodé obyvatele potřebuju, protože oni se tam vyznají, oni mají jiné oči a jiné uši než já. Já jsem Evropan, jsem zvyklý na jiné prostředí, prostě bez nich bych byl ztracený, ani bych nedokázal přežít. Takže jsem na nich závislý a musím si získat jejich důveru. Jsem o půl metru vyšší, oblečený, oni jsou většinou nazí. Ale je to těžké, někdy to trvá celé měsíce i roky, než ti lidi mě přijmou a než vůbec pochopí, co chci dělat. Nějaké malování je pro ně neznámá věc, a dokonce oni nejsou schopni často ani rozlišit dvojrozměrný obrázek, když nemá tři rozměry. Ptají se, proč to dělám, jestli jdu hledat zlato, a já jim říkám, že jdu malovat ptáka. A oni, proč ptáka, vždyť ten je lepší na jídlo…


Jak se k nim dostáváš? Říkáš, že je to práce na řadu let. A dá se říct, že třeba dnes mezi indiány nebo domorodými obyvateli máš kamarády?
Ano, určitě. Oni v podstatě nikoho jiného moc nepotkávají. Jakákoliv návštěva je pro ty komunity obrovská událost. A nejen pro indiány. Já jezdím malovat také na různé farmy, které jsou v různých oblastech v Brazílii a Venezuele. Část těch farem je ponechána divoké přírodě a to jsou místa, kde je v Jižní Americe opravdu nejvíc divokých zvířat. Já tam o ně zakopávám na každém kroku. Na těchto farmách jsou většinou opravdoví kovboji, kteří podobně jako indiáni se moc nedostanou mimo ty farmy, oni se tam narodí i zemřou a také se moc nepotkávají s jinými lidmi. Takže když tam přijdu (a už mě za ty roky znají), je to pro ně velká událost, jsou velmi přátelští a srdeční. Mě to ze začátku až zaráželo, nemohl jsem to pochopit, a dokonce jsem si myslel, že někteří jsou „teplí“. Neznám chlapy, kteří by se ke mně chovali s takovou upřímností, srdečností a otevřeností. Pak jsem si na to zvykla a pochopil jsem, že oni ještě nejsou tak zkažení, mají jiné sociální návyky, než máme my.


Čím sis je získal, jejich srdce a náklonnost?  
Když je člověk slušný, poctivý, férový, tak se domluví s každým. A oni to poznají.


A čím jim uděláš radost, kromě toho, že přijedeš? Vozíš jim něco?
Občas vozím papíry a pastelky pro děti, a když s nimi maluju, tak mi lozí po zádech a po hlavě. A myslím si, že pro ty lidi je největší odměna ten kontakt se mnou, oni si ho váží. Nemyslím to s nějakým povýšením, já si to taky velmi považuju. Jednou jsem se rozhodl, že vezmu kamaráda na kovbojskou farmu. Jeli jsme autem přes polňačky, bažiny, občas byly stromy přes cestu, a najednou se vyřítili tři chlapi na koních a mířili na nás puškama. Cítil jsem odpovědnost za tu situaci, ale také jsem se trochu bál. Vylezl jsem ven z auta, že to zařídím, načež první chlap s koněm a puškou mě zastavil a říká: Chuane, to jsi ty?! Nejdřív jsem se lekl, co to má znamenat, ale pak mi to docvaklo, že on si mě pamatuje a já jeho ne :-), viděl jsem ho snad jen jednou. Ti lidi si vás prostě pamatují, setkání je pro ně významná událost. 

A rozeznáš je vůbec od sebe?
Teď už ano, samozřejmě. Ta příhoda se stala někdy v 90. letech.


Říkáš, že občas vozíš dětem pastelky. Dá se říct, že je vyučuješ tomu malování?

Ano, já to tak beru. Dokonce chodím do různých škol, takových vesnických jednotřídek, kde nemají učitele na výtvarnou výchovu, takže den dva tam s nimi jsem, namalujeme si třeba i trička, která přivezu, pak se všichni vyfotíme, oni něco recitují, já tomu nerozumím...

Dotazy z publika

Jak se domlouváte, jak komunikujete s těmi domorodci?
Komunikace je samozřejmě důležitá, takže jsem se naučil španělsky. A pokud mi nerozumí, protože neumí španělsky, tak mám k sobě nějakého člověka, který mluví domorodými jazyky a zprostředkovává tu komunikaci mezi námi.

Jsou ta zvířata pro vás nebezpečná? A kdy jste měl nejbližší kontakt s jaguárem?
Člověk si musí dávat trochu bacha. Ale zvířata nebezpečná nejsou. Co je opravdu nebezpečné, tak to jsou lidi, na ty si opravdu dávám pozor. Byl jsme dvakrát přepadený a jednou s manželkou, která se mnou jezdí. To po nás stříleli a mysleli jsme, že se to nedá přežít. Nakonec to dopadlo dobře, ale byli jsme v šoku. Jsou oblasti, kde mám ozbrojený doprovod, bez toho to není možné.

A co se týče toho jaguára, tak těch jsem potkal už hodně.  Jaguáři na lidi neútočí, je to jen mýtus o nebezpečné šelmě. Většinou je slyším, nebo ráno vidím stopy. Ale potkal jsem je už mockrát i z očí do očí, naposledy loni s mou ženou v Brazílii, kde jsme dotáčeli poslední díl televizního dokumentu (Ohrožená Amazonie, pozn. red.). Vzali jsme si flašku červeného vína, šli na večer k řece, že se při západu slunce rozloučíme s tím prostředím. A jak jsme šli, tak najednou před sebou vidím, že pět metrů přede mnou leží a spí jaguár. Já vím, že nejsou nebezpeční, ale když vidíte jaguára takto zblízka, tak si nejste úplně jistí. Moje žena je fotografka, tak začala fotit přes řeku druhou stranu a lekla se, spadl jí foťák a tím se ten jaguár probudil, podíval se na nás způsobem to snad není možné, co tady ti blbci dělají, skočil do lesa a zmizel. Takže tohle je poslední zážitek s jaguárem.

Opět se ptá moderátorka

Když se ještě vrátíme k domorodcům – co ses od nich naučil?
Především jsem se od nich naučil žít v tom prostředí. Ze začátku jsem měl spoustu předsudků, měl jsem indiánské průvodce, kteří mi nutili do věcí: to vařte takhle apod., ale ono to moc nefungovalo. Tak postupně jsem se naučil, že to musí být naopak, že já se musím naučit žít a jíst jako oni, neremcat a přijmout jejich způsob života. A pak to začalo všechno úžasně fungovat. Mám v Amazonii na některých řekách několik táborů tak padesát šedesát kilometrů od sebe. Ti indiáni v Amazonii nejsou takoví hrdinové, jak se tady popisuje, jsou mnohem bázlivější než já, bojí se úplně všeho. Oni věří na třicetimetrové anakondy, nebo někam nechtějí jet, protože je tam duch. Oni jsou strašně pověrčiví a to člověk musí akceptovat, přizpůsobit se tomu, ráno čekat, než něco odrecitují do krabice od špaget, nějaké modlitby, a pak nasedne do loďky a jede se.

Takže býváš někdy přítomný jejich rituálům?
Ano, noční rituály tvrají od večera do rána, jsou tam přítomné i děti a kojící matky, to jsou fantastické věci. Jedn trval čtrnáct dnů, každý den tancovali. Jejich zpěv není přílíš malebný jai náš, působí to na člověka hypnoticky. Pochopil jsem, že máme stejný původ a všichni pocházíme ze stejného kořene.

A co to bylo za rituál, můžeš nám ho nějak přiblížit? K čemu se vlastně vztahoval?
Já jsem se ptal náčelníka, který byl asi tři roky v civilizaci a mluvil španělsky. Úplně jsem to nepochopil, ale myslím si (a také to tak popisuji ve své knize a možná mám pravdu), že to byl křest. Děti, které se dožily jednoho nebo dvou roků a nezemřely, tak dostaly kolem nahého tělíčka šňůrku z liány. Je to jako vítání do života a trvalo to 14 dnů, bylo to monumentální, spektakulární a mimořádně působivé.

Dotaz z publika

Dostáváte se do situací, kdy se na zvěř díváte jako běloch a musíte vyjednávat, jeslti to bude váš výtvarný model a nebo jejich jídlo?
Upřímně ne, protože domorodci a indiáni nemají takový vztah k přírodě jako my. Pro ně je příroda jen k použití, oni proště evolučně, mentálně nejsou na takové úrovni jako Evropané, kteří už mají tu zkázu přírody za sebou. V 18. století jsme objevili krásu přírody, přes krajinomalbu, přes všechno možné, náš vztah k přírodě se zásadně změnil a z té původně utilitární jsme ji začali obdivovat a vidíme v ní určitou krásu. A také chápeme smysl přírody pro náš život, ale indiáni k tomu prostě ještě nedospěli. Ale díky tomu, že jejich populace je velmi skromná, tak nejsou těmi, kteří ten prales zničí. Takže odpověň na tu otázku je, že je nezajímá, co já maluju. Já jim spíš řeknu, co chci malovat a oni mi pomůžou to vystopovat – třeba hnízdo nějakého ptáka, já si tam pak udělám kryt, pozoruju ho a maluju.


Dotazy moderátorky

Máš ještě nějaká zvířata, která bys rád namaloval a která ti unikají?
Já jsem oportunista a maluju čím dál tím míň, mě spíš fascinuje ta příroda svou mohutností, krásou, a je to taky trochu čundr, dobrodružství, ale maluju stále. Ze začátku mi trvalo třeba i několik let, než jsem nějakého tvora zastihl a byl jsme z toho frustrovaný, ale už to považuju za zbytečné.

Maluješ třeba opakovaně tatáž zvířata?
Ano a někdy to neustojím, protože se mi tak líbí s nimi ten kontakt, že to namaluju znova. A mimochodem si těmi kresbami financuji své cesty, takže to nevadí, že nenamaluju nějakého krásného ptáka, protože stejně to nakonec někdo koupí, takže to můžu malovat počtvrté.

A jak dlouho trvá to malování? Jak dlouho ti pták nebo zvíře stojí modelem?
Jak říká moje žena: Zvířata zásadně nespolupracují. Není to jednoduché, větší zvířata musím pozorovat dalekohledem a trochu si to zakódovat. Za ty roky jsem se naučil (nejen v Amazonii, maluju už od dětství) zachovat si v hlavě určité obrazy a pak malovat zpaměti. Ale podstatný je kontakt, že opravdu můžu to zvíře sledovat dalekohledem a trvám na tom. Nikdy nemaluju zvířata, která jsem neviděl. Na menší zvířata mám ornitologické sítě, které napnu, a když se chytne něco, co chci malovat, dám to do pytlíku a odnesu do tábora. Držím ho v rukavici v levé ruce, naskicuju, taky nafotím a pak toho ptáčka pustím. A to samotné malování mi zabere tak čtyři pět dnů. 


Text a foto: Kateřina Žídková
 
 
Moderátor Vladimír Kořen se pustil do nelehkého úkolu. Otevřít svůj vnitřní svět prostřednictvím knihy. Snad mu jeho manželka odpustí, protože Řeka zázraků je opravdu zázračná!
Jsou tady červnové knižní novinky. Nejvyšší čas doplnit zásoby čtení na léto.