Brzy se však situace obrátila – když dcera jednou v noci nepřestávala naříkat, pan Děvkař mi zaklepal na dveře. Jako zázrakem jeho hlas Sunny uklidnil, a konečně přestala plakat. A když ji objal, usnula mu v náručí. Navenek byl drsný, ale uvnitř? Můj soused byl zaříkávač dětí! Po té noci se z nás stali přátelé. Nosil mi latté, povídal si se mnou… prostě nejlepší kamarád, jakého jsem kdy měla. Časem jsme se sblížili, až jednoho večera jsme překročili hranici. Naše přátelství se změnilo v naprostý chaos. Zamilovala jsem se do kluka, který se zapřísahal, že nechce žádný vážný vztah a nikdy nebude mít děti. Věděla jsem, že i Deaconovi na mně záleží, přestože se Sunny nezapadáme do žádného plánu, který si kdy vytvořil.

Nebyl pro mě tím pravým mužem… jenže pro mě už nebyl ani kamarádem. Takže jsem mu začala říkat „anti-přítel“. Proč si ale ze všeho nejvíc přeju, abych byla tou jedinou ženou, která ho změní?

Všechno se pokazilo, když jsem mu zastřihla keřík. A ne, není to to, co si myslíte. Jsem profesionálka. Klient si mě najal, abych zastřihla křoví v jeho zahradě a ozdobila ho na večírek. Omylem jsem ho proměnila v něco, co se rýmuje se jménem „Denis“. Představte si moje překvapení, když se umělecký svět rozhodl, že to je mistrovské dílo. Byly za můj keřový průšvih zodpovědné moje hormony? Asi bych se nedivila, kdyby tomu tak opravdu bylo. Když jsem poprvé potkala Harryho Barnige, můj mozek se přepnul do módu neadrtálky. Trápily mě ponižující představy, v nichž mě praštil po hlavě a unesl do jeskyně. Přišla jsem o velkou část slovníku a možná mi ukápla i slina. Ale nemohla jsem se na to soustředit. Na něj. Potřebovala jsem tuhle práci, abych mohla splnit sen své mladší sestře. Dosud jsem v profesionálním a soukromém životě dokázala všechno pokazit, ale jsem pevně rozhodnutá, že tohle vyjde. Takže, když mi pan Idol ženských srdcí nabídl, že mi pomůže zvládnout moji neúmyslnou uměleckou kariéru, nemohla jsem mu říct ne.