Když jsem před časem četl román Karin Lednické Šikmý kostel, poněkud zahanben jsem si chvílemi uvědomoval, jak málo znám dějiny (a to relativně nedávné) našeho státu. Např. jsem vůbec nevěděl o dramatických událostech, k nimž došlo na Těšínsku poté, co byla v roce 1918 vyhlášena Československá republika. Příhraniční oblasti se tam staly jablkem takového sváru, že státní hranici nakonec musela vytyčit mezinárodní komise. Masaryk se dokonce rozhodl (dle mého názoru velmi nešťastně) vyslat do míst největších konfliktů vojenské jednotky, čímž však pouze přilil oleje do ohně a zadělal na budoucí problémy. Jak známo, o dvacet let později nám to Poláci oplatili a negativní historické reminiscence na obou stranách hranice přetrvávají dodnes.

Po 1. světové válce ovšem k podobným excesům docházelo i na jiných místech Evropy. Tak třeba ve vzpomínkové knize s názvem Nekropole popisuje Boris Pahor tehdejší situaci v Terstu. Toto přístavní město, patřící Rakousku–Uhersku, bylo Rapallskou smlouvou z roku 1920 přičleněno k Itálii, načež se tamní Slovinci stali brutálně utlačovanou národnostní menšinou.

A stejný osud potkal i jižní Tyrolsko. V novele Zůstanu tady se její autor Marco Balzano zaměřil na tragédii německé komunity, která se v listopadu 1919 po podepsání tzv. Saintgermainské smlouvy náhle ocitla v Itálii. Je šokující, k jakým ukrutnostem tam poté docházelo – v knize je plno naturalistických a občas až drastických pasáží, jež jsou ovšem plně v souladu s historickými fakty. 

Příběh vypráví Trina formou fiktivního deníku, psaného pro její zmizelou dceru. Postupně se dozvídáme, že zdejším lidem nijak nevadí těžká sedlácká práce – vždyť život v překrásné krajině jim všechnu námahu a dřinu bohatě vynahrazuje. Tím, co je znepokojuje a přináší bezesné noci, je nejistota ohledně budoucnosti – jako příslovečný Damoklův meč totiž nad nimi visí hrozba vystěhování z důvodu stavby obrovské přehrady, pod jejíž hladinou mají zmizet jejich domovy!

Co dělat? Přestěhovat se do Říše, kam je s podezřelou ochotou zve Hitler? Zůstat a bojovat za předem ztracenou věc? Každý se musí rozhodnout sám za sebe a původní jednota těžce zkoušených německých starousedlíků se začíná drolit. Marco Balzano vykresluje působivý obraz prostých lidí, drcených soukolím politiky a tzv. „vyšších zájmů“.   

Ukazuje se, že byrokracie je vždy a všude stejná a pro prosazení svých cílů používá „osvědčené“ metody psychického nátlaku, vydírání a podvodných slibů. Láska k domovině, k místu, kde se člověk narodil a které chce předat svým dětem – to je pro státní úředníky abstraktní pojem, kterému nerozumí... Dá se tedy říct, že kniha Zůstanu tady je svým způsobem nadčasová!         

Autor: Jan Hofírek