Díky této knize se podíváte do přírody, kde se dějí nevšední události, ke kterým dochází den co den. Podíváme se, jak noční květiny rozkvetou, jak jsou semínka pampelišek unášená větrem, zjistíme, jak včela zchlazuje svůj med. Mrkneme, jak kolibřík upíjí z květin, pozorujeme housenku, kterak se zabydluje v listu, dvě sněhové vločky, jak se spojí v jednu. Pokocháme se rovněž pohledem na kvetoucí hvězdovku, budeme u toho, když se beruška vylíhne z kukly, pozorujeme mravence, jak stříhá a nese těžký náklad a mrkneme i na to, jak brouk opyluje květ krásné magnolie. K takovým událostem dochází od rána do noci a někdy se stačí pouze pořádně rozhlédnout.
Určitě všichni známe zářivý žlutý květ, který lidem slouží po mnoho let nejen jako potrava, léčivo, ale i jako dětská kratochvíle. Mluvím samozřejmě o pampelišce. Když pampeliška po pár dnech usychá, stane se z ní bílá, chundelatá hlava plná semen. Pak se chmýří rozlétne po okolí a celý proces se opakuje nanovo. Z pampelišek je výborný med. Mám vyzkoušeno.
A když jsme u toho medu, víte, jak včela zchlazuje svůj med? Když se včely dělnice vracejí do úlu (česna), tak je čeká skupinka dokonale sehraných včel, které zastanou velmi důležitý úkol. Postarají se o chlazení! Včely mávají křídly ostošest, čímž zajišťují ventilaci pro zdravý úl. Zajímavé je, že dokáží mávnout křídly až 11 400krát za minutu. Díky svým silným, avšak tenkým křidélkům rozproudí vzduch natolik, že zchladí i poslední závoz medu a uloží jej do buněk. Ne nadarmo se říká, že včelky jsou pilné.
Kniha je doplněna o bohaté ilustrace. K obrázkům jsou vždy popisky, je psaná přehledně a přinese mnoho zajímavých informací. Ilustrace jsou pastvou pro oči.
Na konci knihy nás autorka vybízí, abychom zkusili být tady a teď. Když se zadíváme, uvidíme, kolik toho příroda nabízí na bílém podnose. I na ulici můžeme vidět pampelišku, jak vyrůstá ze spáry v chodníku, pírko tančící ve větru a mnoho dalších úkazů. Pojďme se proto alespoň na okamžik zastavit a všímejme si věcí, které bychom jinak v uspěchané době přehlédli. Zujte boty a zkuste popojít na měkkoučké trávě, namočte nohy po kolena do rybníka, pozorujte hvězdy.
Na čerstvém vzduchu si můžeme i zameditovat. Pořádně se prodýchat, odpočinout si, nabrat nové síly. Určitě po chvíli ucítíme, jak se tělo uvolňuje a jsme celkově klidnější. Pročistíme si myšlenky a nabereme chuť do všeho, co nás čeká. Já osobně miluji běh i v přírodě, kde si člověk opravdu provětrá hlavu. Běh mi dodává životní optimismus. Jen tak si běžet a pozorovat každičký kousek přírody, vůni květin, stromů… Miluji to. Je to má terapie.
Kniha Zpomal a rozhlédni se – Další příběhy ze světa přírody, vás přiměje zpomalit a všímat si maličkostí.
Autor: Jitka Ježková
