Česká blogerka Lenka Špaček svou první knihu věnovala rodině, ale také „všem zvířatům s vírou v lepší zítřky“. (s. 4) To mě zaujalo, a tak jsem s radostí otáčela další stránky. Na začátku se dozvíme autorčin příběh. Knihu se rozhodla vydat poté, co už roky pracovala na svém blogu (najdeme ji i na sociálních sítích pod názvem Zdravě jíst). Seznámí nás s tím, proč je kuchařka bez živočišných produktů, jak se autorka stala vegetariánkou, následně vegankou, zmíní filmy, knihy a přednášky, které ji v tomto ovlivnily. Krátce vysvětlí aspekty toho, proč bychom se měli vyhnout bílé mouce, cukru, soli, palmovému oleji a tropickým plodinám. A naopak doporučí, co by se v jídelníčku objevovat mělo. Pro mě jako člověka, který se v tom pohybuje, tento úvod nepřinesl mnoho nových informací. Nicméně jsem za něj moc ráda, má zde své opodstatnění, protože po Zdravě jíst může sáhnout i člověk, který se v této problematice tolik neorientuje.

Jak avizuje podtitul, kuchařka je veganská, bez pšenice, bez cukru, bez tropických plodin. To je perfektní! Kuchařka splňuje i mé další požadavky – ingredience jsou běžné a lehce dostupné v kamenných obchodech. Výhodou je pro mě, že pokud mi padne do oka nějaký recept, nemusím sepisovat sáhodlouhý seznam toho, co koupit. Většinu ingrediencí mám ve spíži. Lenka Špaček k vaření používá převážně české a slovenské produkty – proč tomu tak je, nám osvětlí v úvodu. Jednak kvůli tomu, že je pro ni důležitá i ekologie – a když k nám potraviny cestují přes půl planety, ohled na ni zrovna nebereme. A jednak kvůli tomu, že tropické plodiny ochlazují náš organismus, což pro něj není příliš dobré.  

Po nezdlouhavém úvodu na nás čeká řada úžasných receptů. Jsou rozděleny do kapitol: Snídaně, Svačinky, Polévky, Hlavní chody, Moučníky, Párty, Pečivo, DIY. Drobnou výtku bych měla k tomu, že hlavních jídel mohlo být zařazeno více. V sekci DIY se můžeme těšit na domácí výrobu ořechového másla, pesta z medvědího česneku, povidel či sušených nakládaných rajčat. Dočkáme se receptů jak na dorty, tak na chipsy, na pečivo, rovněž všechny polévky vypadají velmi chutně. Na každé stránce se namlsáme pohledem, protože kniha obsahuje hodně fotografií.

Konečně se mi do rukou dostala kuchařka, která skvěle vyhovuje mému stylu. Každý v kuchařkách hledáme něco jiného, ale mně tato sedla v mnoha směrech a v kuchyni po ní sáhnu častěji. Nazvala bych ji i takovou „rodinnou“ kuchařkou, neboť autorka měla v té době malou dcerku (teď už má děti dvě), a tudíž musela jídla chutnat i drobotině. Recepty tak mohou být bezva inspirací i pro mnoho maminek. Nakladatelství Kazda musím pochválit za vydání dalšího znamenitého titulu.

 

Autor: Radka