Když odhlédnu od dřívější tvorby, Scarlett Wilková se svými beletristickými díly naskočila do světa literatury nedávno (v roce 2022) a velmi rychle v něm dokázala rozvířit vlny. Početnou čtenářskou základnu si získala okamžitě – už svým románem Až uvidíš moře, který si na Databázi knih stále drží vysoké hodnocení a nejinak tomu je i u autorčiných dalších románů. Nakladatelství vesměs každý rok vydá Wilkové dvě knihy. Co je na tom ještě lepší, je, že neztrácejí na kvalitě.
Říkali jí Kri-kri se opět řadí mezi silné příběhy z pera české autorky. Hlavní hrdinku Kri-kri sledujeme od dob jejího dospívání po několik dalších desítek let. Kri-kri je odkojená láskou ke své rodině, k tradicím, je živelná a neústupná a taková zůstává po celý život, od čehož se odráží dění knihy. Ženy v jejím rodě mívaly vždy jen jedno dítě – dceru, Kri-kri však v šestnácti letech za nepříznivých podmínek porodí trojčata. Toto nečekané mateřství a poválečná realita ji donutí k těžkému rozhodnutí, které ovlivní osudy budoucích generací celé rozvětvené rodiny. Ten černý mrak, který visí nad některými z postav, je děsivý. Ačkoli tušíte, že jejich osud je zpečetěn, stejně si necháváte malinkou cestičku pro to, kdyby se náhodou kletba nějak zlomila.
Proč se nedozvíme, kam přesně je děj zasazen? Je to záměr, protože autorka mimo jiné poukazuje na masový turismus a jeho dopady na Řecko jako takové i na samotné Řeky. Kri-kri miluje svou zemi, půdu pod nohama, horské kopečky. Poklidný život a čistou přírodu kolem jí ovšem začnou brát podnikatelé, kteří na ostrově stavějí hotely a přivážejí turisty. Čím dál víc a víc. Doslova cítíme, jak začíná být ostrov přeplněný a půda vyprahlá. Nejdříve se obyvatelé ostrova a dalších přilehlých ostrovů musejí vyrovnávat s následky druhé světové války, horko těžko se z toho oklepou a přicházejí další problémy – nápor cizinců, kteří si chtějí užít dovolenou v ráji. Je to jako nekonečný koloběh. Zajímavý je i náhled na střet Řeků – jedni chtějí zbohatnout a rozprodají cokoli a druzí touží po zachování zvyků a poklidného prostředí.
Je to román, který na mě dosedl svou těžkostí – tím, jak je téma vážné a nese se v chmurné atmosféře – a to navzdory tomu, že se odehrává na slunečném místě, kde by pohoda měla sálat ze všeho. Přiměl mě k tomu pozastavit se nad tím, do jaké míry overturismus škodí nejen starousedlíkům a přírodě. Jak daleko jsme to nechali dojít a kam to ještě dojít necháme.
Pokud máte rádi propracované příběhy s historickým a spletitým rodinným pozadím, Říkali jí Kri-kri vás nezklame.
Recenzentka Radka





