Recenze: Oligarchie

archiv revue
Nataša vyrůstala v Rusku se svou chudou matkou. Jako šestnáctiletá zjistila, že její táta je nejbohatším mužem v zemi. Díky němu se dostala na internátní školu v Anglii. Aby zapadla mezi puberťačky, předstírá, že je posedlá svou váhou. Ani jedna z dívek netuší, o jak velké problémy si koledují.

Anglická spisovatelka Scarlett Thomasová (1972) vystudovala kulturní studia na londýnské univerzitě a nyní vyučuje anglickou literaturu a tvůrčí psaní na univerzitě v Kentu. Její knihy byly přeloženy do pětadvaceti jazyků a pravidelně získávají prestižní literární ocenění. V češtině dosud vyšly tři romány pro dospělé. Nejnovější román Oligarchie právě vydalo nakladatelství Host.

Na první pohled se zdá, že jde o humoristický román o nelehkém dospívání zhýčkaných zbohatlických dcerušek. Jenomže když se pořádně začtete, zjistíte, že autorka zpracovala několik poměrně závažných témat. Témat, která nejsou k smíchu a o kterých se nesluší vtipkovat. Ústředním tématem je anorexie dospívajících a na vás čeká řada momentů, kdy příběh získá hořkou pachuť a vás přejde smích. Přesto všechno je ale autorčiným cílem vás pobavit. A to se jí stoprocentně povedlo.

Oligarchie je román pro dospělé, ale zároveň je to také vtipná společenská satira. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Nataša a styl vyprávění odpovídá jejímu věku. Proto je hodně svižný, téměř až fejetonový. Nataša se vyjadřuje stejně jako celá její generace. Je otevřená, nelítostná, a protože je nejen atraktivní, ale hlavně bohatá, ani ji nenapadne přemýšlet, než něco plácne. Ostatně, internátní škola, kde se nachází, působí sama o sobě groteskně. Nataša a její spolužačky považují normální lidi za něco exotického a jejich učitelé jim marně domlouvají, aby o nich nehovořily jako o lůze.

Nataša a její kamarádky řeší módu a kluky. Nejvíc je přitahuje to, co mají zakázané. V tom Natašu podporuje nejen její otec oligarcha (čti: mafián), ale také výstřední tetička. Velkou módou je řešit svou váhu a ani v této oblasti Nataša nechce zůstat pozadu. Problém nastane, když jedna z jejích spolužaček zemře. Dívka trpěla anorexií, ale Nataša tuší, že za jejím utonutím je něco jiného. A tak se rozhodne, že si zahraje na soukromého detektiva. Podezřelí jsou především její učitelé a my můžeme knihu s klidem nazvat zábavnou detektivkou.

Ačkoliv se v Oligarchii objeví minimálně jedna vražda, garantuji, že se budete chechtat od začátku až do konce. Scarlett Thomasové se geniálně podařilo zachytit duševní pochody i mluvu současných puberťaček. Chytrým způsobem si z nich dělá legraci a fajn je, že Nataša nebere sama sebe nijak vážně. Nataša a její spolužačky jsou možná snobky, které se zajímají pouze o značky a ceny svých hadrů, ale vy si je zamilujete a budete si přát dozvědět se o nich co nejvíc.

My starší nostalgicky zavzpomínáme na doby našeho dospívání a nejspíš budeme nad Natašou nechápavě kroutit hlavou. Nataša se do všeho vrhá po hlavě a podobně přistupuje i ke svému vyšetřování. Kdyby skuteční detektivové jednali jako ona, budeme si klepat na čelo. Ale v Oligarchii jí její zbrklost rádi odpustíme, protože díky ní strávíme několik úžasných večerů. Spolu s Natašou se od srdce zasmějete a je velmi pravděpodobné, že i omládnete. Máte-li rádi nadsázku a hodně ztřeštěné příběhy, nenechte si Oligarchii ujít.   

Autor: Veronika Černucká

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Oligarchie

5.0 1
od 229
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.
Debutový román Život na míru americké spisovatelky Nikki Erlick vzbudil celosvětovou senzaci. Ihned po vydání se stal bestsellerem. Námět románu je opravdu zajímavý, vlastně jde o takové „co by, kdyby“, jež dá čtenáři popud se zamyslet nad samotným bytím.