„Slova jsou téměř vždy jen nástrojem k zatajení pravdy.“ – citace z knihy, str. 16 –

Dívka v pruhovaných šatech vypráví životní pouť Heleny Citrónové, jež byla v roce 1942 spolu s mnoha dalšími mladými slovenskými děvčaty do tábora deportována. Ano, o této ženě bylo napsáno již několik románů, protože jde o velice výjimečný příběh, který lidem dává jiskřičku naděje, že i v tom nejhorším pekle může vykvést něco krásného. Avšak příběh Heleny z pera americké autorky Ellie Midwood je jiný. Autorka se drží známých faktů, které vychází ze skutečných událostí, nicméně líčení děje probíhajícího po skončení války je již pouhou, zato zajímavou fikcí – takové, co by, kdyby…

V příběhu se střídá vyprávění Heleny o jejích svízelích, které prožívala v táboře, s výslechy u denacifikačního soudu konaném v Německu v roce 1947, kde pevně stojí za svým manželem.

Helena pochází z dobře situované židovské rodiny. Miluje hudbu, které se chce dále věnovat na konzervatoři. Začátkem září 1938 však vstoupil do každodenního života v ČSR řev jistého malíře pokojů ze Salzburgu, který požadoval respektování práv německé menšiny v Sudetech. Formálně se Židům na Slovensku nic zlého nedělo. Nikdo jim nenařizoval žít v ghettech, neodsuzoval je k izolaci. Přesto se nad nimi stahovala černá mračna v podobě ultrakatolické Hlinkovy gardy, která se staví do čela státu.

Druhou postavou v příběhu je Franz, který nastupuje v šestnácti letech do elitní nacistické školy, do které byli přijímáni jen ti nejlepší z nejlepších. Po maturitě vstupuje do řad příslušníků SS. Na podzim roku 1941 byl poslán na východní frontu. Působil v jednotce Einsatzgruppe B, mající na starost „očišťování“ od komunistů a Židů. V té době Franz nepovažoval zabíjení Židů za hanebné. Na východní frontě přišel o schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Smazal ve svém srdci hranici mezi světlem a stínem. Stal se z něj pouze voják plnící rozkazy. Po zranění v boji je z fronty odvelen a v lednu 1942 nastupuje do koncentračního tábora Osvětim. Slouží zde jako velitel hlavního skladu s oděvy (tzv. Kanada). Právě tady potká Helenu.

Franz je ze začátku apatický vůči veškerému dění v lágru, nic ho nezajímá, nic se ho vnitřně nedotýká, veškeré vraždění jde mimo něj. Až poté, co uslyší Helenu zpívat na své narozeninové oslavě, začne pociťovat něco zcela nového a neznámého, něco, co dosud nepoznal – lásku! City k židovské vězeňkyni otevřely Franzovi oči k věcem, kterých si dříve nevšímal. Láska k Heleně ho nevědomky změnila. Už nebyl tím přesvědčeným nacistou.

Láska, která vykvetla za ostnatým drátem v Osvětimi, místě, jemuž se rozsahem a hloubkou lidského zla v dějinách žádné jiné nevyrovná. Kniha nás zavádí do nejtemnějšího a nejhanebnějšího období v celém vývoji civilizovaného světa, ve kterém se i přese všechno zrodila láska uvězněné slovenské Židovky Heleny a esesáckého dozorce Franze. Mnozí mohou namítat, že díky svému poměru s vojákem SS se zase až tak špatně v lágru neměla. Ale o to přeci šlo. Přežít tohle šílené peklo za každou cenu.

Kniha podává otřesné svědectví doby fašistického běsnění, popisuje soukolí hubení člověka člověkem. Zachycuje každodenní život lidí ponížených až na hranici člověčenství, stavěných před rozhodnutí – smrt nebo život. Soudcem je pouze vlastní svědomí.

Autor: Denisa Šimíčková