Strhující reportáže o jedné z nejdrastičtějších válečných zbraní - sexu

Válka zasáhne každého. Obzvlášť krutě a tvrdě však dopadá na ty nejslabší a nejzranitelnější. A to nejen ve svých nepřímých důsledcích, ale naopak cíleně a s jasným záměrem morálně a lidsky rozložit, zastrašit, ponížit, nebo dokonce vyhladit celé části obyvatelstva. Řeč je o znásilnění a dalších formách sexuálního násilí, které armády, milice a teroristické skupiny celého světa využívají jako strategické zbraně.

Proslulá britská novinářka Christina Lamb pokrývá jako reportérka válečné konflikty už přes tři desetiletí. Během své kariéry se setkala se stovkami žen, které jí líčily vlastní válečné zkušenosti. Zpovídala ženy, které „pro potěchu věznili Japonci během druhé světové války. Ženy, které zažily sexuální mučení argentinskou juntou po převratu v roce 1976. Ženy, které znásilňovali myanmarští vojáci během genocidy Rohingů v roce 2017. Ženy, které se dostaly do rukou Boko Haram či Islámského státu. Ženy, které dopadly válečné zločince z Bosny. Christina Lamb v knize Naše těla, jejich bojiště vypráví příběhy hrůzy, utrpení i hrdinství a zároveň upozorňuje na často opomíjený, avšak o to strašnější aspekt války.

'Ndrangheta, nejmocnější mafiánská organizace na světě vznikla před více než stoletím v Kalábrii, špičce italské boty. Stojí na loajalitě, mlčenlivosti a rodinných poutech. Manželky musí poslouchat, dcery počítat s tím, že budou provdány už jako náctileté, jen aby zpečetily klanová pouta a porodily další členy mafie. Když se některá žena vzepře, čeká ji smrt. Není divu, že když se Lea Garofalo rozhodne vypovídat proti svému manželovi, jednoho dne prostě „zmizí." Vyšetřování se ujme prokurátorka Alessandra Cerreti, která záhy pochopí, že mizogynie, která v 'Ndranghetě vládne je její největší slabinou. Prokurátorka přesvědčí další dvě mafiánské matky, které se rozhodnou svědčit a společně tak mafii pokořit. V sázce je všechno. Prokurátorka bojuje za svou zemi. Mafiosi bojují za svou existenci. Matky bojují za své děti. Všichni to přežít nemohou.

Kontroverzní, syrový a strohý, ale zároveň poetický text mapující šestileté období nerovného poměru dospívající Terezy, které je na začátku příběhu dvanáct let, a padesátiletého Ivana, lektora výtvarného kroužku. Tereza si není vědoma toho, že se ocitla uvězněná v nezákonném vztahu s manipulátorem, vždyť s Ivanem se konečně cítí krásná a obdivovaná. Během dospívání začíná celou situaci přehodnocovat, snaží se z toxického kolotoče vystoupit a postupně se od Ivana odpoutává. Jde to však? Krátké, úderné kapitoly, které šokují svou otevřeností, v nás rezonují ještě dlouho po přečtení.

Do svých pěti let jsem žila relativně normálním životem. Sice u cizích lidí, ale byli na mě docela hodní. Pak se všechno změnilo a já poznala pravé peklo na zemi. Málokdo si umí představit, jaké to je, když vás někdo bije, týrá hlady, nutí dřít jako koně a dokonce sexuálně zneužívá. Někdy jsem už nechtěla ani být. Mohla jsem buď něco udělat, nebo zemřít.

Tento krutý pravdivý příběh se odvíjí v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století ve vyspělém Švýcarsku.

Kniha je svědectvím jednoho z nejzávažnějších dětských týrání, které bylo zaznamenáno v historii státu Kalifornie. Matka malého Davea bije, trápí hlady a dělá z něj otroka rodiny. Chlapec musí spát ve sklepě, každé jídlo, kterým jsou obvykle jen nechutné zbytky, si musí vybojovat a vlastní matka mu usiluje o život. Přestože vyrůstá v rodině s více dětmi, je obětí těchto krutostí jenom on sám. Ač chlapec chodí v hadrech, zapáchá a dětem ve škole krade jídlo, jeho okolí vůči němu dlouho zůstává odmítavé a lhostejné…

Dítě zvané „To“ vypovídá nejen o hrůzné situaci jednoho amerického dítěte, ale i o jeho vůli přežít.

Autorkou doslovu je známá britská spisovatelka Torey L. Hayden, která se ve svých románech zabývá mj. týranými dětmi.

Dave Pelzer, který v dětství prožil závažné týrání, se ve dvanácti letech dostal do pěstounské péče a v osmnácti se stal příslušníkem amerického vojenského letectva. Dnes se věnuje osvětové práci na podporu dětských obětí týrání a v roce 1996 byl jedním z nosičů olympijské pochodně.

Pohledná mladá dívka a starší zkušený muž. Jenže toto není Lolita. Toto je skutečný život, v němž není radno si podobné vztahy romantizovat.

Osmdesátá léta minulého století v Paříži. Třináctiletou V. vychovává rozvedená matka, kterou více než dcera zajímají vlastní problémy. V. vyplňuje prázdnotu svých dní četbou. Jednoho dne potká na večírku charismatického staršího spisovatele G. M., jenž ji uhrane zamilovanými pohledy, vřelou pozorností a brzy také vyznáním lásky a slibem, že jí nikdy neublíží. V. se mu oddá tělem i duší a nenechá se odradit ani hrozbou policejního vyšetřování.

Vše se zhroutí ve chvíli, kdy se V. dozvídá, že G. M. je vztahy s nezletilými proslulý. Za přívětivou maskou se skrývá pedofilní predátor, chráněný příslušníky pařížských literárních kruhů.

Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by!

Už více než sto let hledá česká i celá západní společnost odpověď na takzvanou ženskou otázku. Ale těch otázek je ve skutečnosti velké množství. Některé už řešení mají, jiné stále vzbuzují kontroverze. Přijali jsme za samozřejmé, že ženy mohou volit, v politice jsou však stále podezřelé — kdo se asi doma stará o jejich děti? Mužů se na takové věci neptáme. Podobně ženám nikdo nebrání zastávat jakoukoli pracovní pozici — pokud se do ní ovšem ve složitém období návratu po mateřské dostanou. Jsou tu přece hlavně od maminkování. A jestliže žena děti nemá, nebo je dokonce nechce, pak s ní musí být něco špatně. A co teprve, když chce měnit zažité pořádky — vždyť je to proti přirozenosti!

Novinářka Silvie Lauder v knize V pasti pohlaví popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro samotné ženy, ale rovněž pro celou společnost, ať už jako strukturální znevýhodnění postihující celé rodiny, nebo téměř všudypřítomné násilí — symbolické, slovní, sexuální.

Zkrátka přišel čas na pádné odpovědi.

Tahle kniha je zbraň. Doslova i obrazně. Můžete s ní vzít po hlavě toho, kdo si dovolí vás obtěžovat. Uvnitř pak najdete návod, jak to udělat a kde na to vzít sílu a odhodlání. Naučí vás poznat své hranice i to, jak si je hájit. Jak použít svůj hlas jako zbraň. Jak se postavit sami za sebe a nenechat si nic líbit. Naučí vás ozvat se v práci, když má na vás šéf na poradě sexistický vtip. Ve škole, když vás spolužák plácne po zadku. Na ulici, když jste terčem vulgárního pokřikování. Ve vlakovém kupé, když muž proti vám začne masturbovat. Naučí vás říct si konečně dost! a rozhodnout se, že si už další nevhodné poznámky, narážky a ponižování nenecháte líbit. Vzít si zpět svou důstojnost a svobodu. Přestat se bát a užívat si život beze strachu. Naučí vás, jak předcházet napadení. Jak poznat, že si vás vybírá útočník, a překazit mu jeho plán ještě dřív, než ho stačí uskutečnit. Jak jednat s člověkem, který vás ohrožuje, a také jak zpacifikovat útočníka a ubránit se hrubému násilí. Naučí vás, jak používat své tělo jako zbraň. Moderní sebeobrana není trénink. Je to životní styl – beze strachu a s pořádnou dávkou sebevědomí.

Co je rodina zahnaná do kouta schopná udělat ve jménu lásky a vlastní krve?

Tony na svého mladšího bratra Nicka dohlížel už odmalička. Takže když se Nick ocitne po brutálním sexuálním napadení v nemocnici, bratrův ochranitelský instinkt se okamžitě rozhoří. Tonyho manželka, advokátka Julia, má s podobnými případy zkušenost, a když se vyšetřování ujme detektiv Rice, tuší, že její švagr bude v dobrých rukou. Oba totiž vědí, že vše se snadno může velmi zkomplikovat.

A právě to se také stane. Muž, kterého Nick ze znásilnění obvinil, po propuštění z vazby všechno popírá a rozjede proti Nickovi štvavou kampaň. Případ silně medializuje, tvrdí, že o žádné znásilnění nešlo a že Nick se vším souhlasil. A Tony, který chce bratra ochránit stůj co stůj, začíná svou manželku děsit. Julia se brzy začne ptát, čeho je její manžel schopen a čeho je vlastně schopna ona sama. A pověděl jim vůbec Nick o osudné noci celou pravdu?

Emmu O'Donovanovou nikdy nenapadlo, že by se její život mohl tak nenávratně změnit. Ze dnů plných slunce se staly bezútěšné hodiny strávené mezi zdmi jednoho domu. Myslela si, že ji čeká skvělá budoucnost. Jednoho rána se ale vzbudí na trávníku před svým domem. Nepamatuje si, co se stalo, nepamatuje si, jak se tam dostala. Všichni ostatní ale ano. Všichni o Emmě mluví, všichni k tomu mají co říct. Nikdo už nevnímá, že za dívkou, která byla nejprve označována za couru a poté za objekt znásilnění, je pořád lidská bytost, která vše cítí.

Kam až můžou zajít důsledky jedné události? Říkala si o to, když na večírku pila alkohol? Říkala si o to, když si oblékla provokativní šaty? Nebo je to jen dnešní pokřivené vidění světa, kde se to prostě "takhle stává"?

 

I po více než deseti letech jako by se sestrám Nikki, Sami a Tori Knotekovým při zaslechnutí slova „maminka“ zaryly do srdce dravčí pařáty. Pokaždé spustí lavinu vzpomínek, které byly od dětství jejich tajemstvím. Až dosud.

Za zavřenými dveřmi venkovského domu v Raymondu ve státě Washington byla děvčata po celá léta vystavena nepředstavitelně hrubému zacházení, ponižování, týrání a psychickému teroru ze strany jejich matky Shelly. Výheň tohoto pekla ukovala mezi Nikki, Sami a Tori nesmírně pevné pouto, díky němuž byly zranitelné daleko méně, než se Shelly domnívala. Ačkoliv jiní v její zvrácené pavučině uvízli, dcery v sobě našly sílu a odvahu uniknout stupňující se noční můře, jež vyvrcholila sérií vražd.

Kniha Jestli to řekneš… je mučivou a srdcervoucí výpovědí obětí čirého zla – a příběhem jak o něm, tak o svobodě a spravedlnosti, které si Nikki, Sami a Tori vybojovaly s nasazením života. Navždy sestry, oběti už nikdy víc – objevily světlo v temnotě, díky němuž se staly tím, čím jsou dnes – houževnatými ženami, milujícími, milovanými a kráčejícími dál vlastní cestou.

Jedna dívka, jedno rozhodnutí, dva různé příběhy. Unikátní dvojromán Kdyby ve spoluautorství matky a dcery.
Kdyby na tu party nešla, mohlo být všechno jinak. Jenže Nela tam šla a teď stojí před zásadním rozhodnutím, jak naložit s tím, co se na večírku přihodilo. Jedno je ale jisté – nic už nebude jako dřív. Je znásilněná. A těhotná. Co kdyby si dítě nechala? Co kdyby se matkou nestala? V každé verzi příběhu se Nela rozhodne jinak, a tím ovlivní nejen svůj život, ale také životy lidí kolem ní.

Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo?

Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.

Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne…

Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.

Román Bumerang velmi otevřeně popisuje různé formy násilí ve vztazích. A násilí, to nejsou jen facky nebo nadávky. Čím bližší vztah k někomu máte, tím pravděpodobněji se vám může stát, že neuhlídáte tu pomyslnou hranici, přes kterou by už neměl jet vlak. Násilník si postupně získává vaši důvěru (důvěru oběti), podlehnete falešné iluzi, že máte mnoho společného… a cesta ven ze začarovaného kruhu je najednou velmi těžká. Natolik, že se vám každá snaha o rozumnou dohodu několikrát vrátí jako bumerang. Autorka ve svém novém románu na příbězích tří žen zachycuje, jak se chovají násilníci, jak se chovají lidé, kteří zachraňují ostatní (a přitom by měli začít u sebe), jak se chovají lidé, kteří neustále „brečí“, mají tendenci konat dobro, a přitom parazitují na ostatních. Je to kniha, která má schopnost otevírat oči a uvědomit si, že jsou věci, před kterými nikdy neutečete a ať už jsou dobré či zlé, mohou se vám vrátit jako bumerang.