Podzemní železnice - působivá reflexe amerických dějin z doby neblaze proslulého otrokářství lidí afrického původu

archiv revue
Motto: „Otroctví je urážka Boha a otrokáři jsou jednou z podob Satana.“ - str. 193 - Kniha, která vyhrála cenu National Book Awards v kategorii román, byla vybrána redakcí NY Times Book Review jako jedna z deseti nejlepších knih roku 2016. Autor románu Colson Whitehead je navíc držitelem Pulitzerovy ceny.
Podzemní železnice je název pro síť cest a útočišť, v jejímž rámci se užívalo utajovacího kódu železniční terminologie a prostřednictvím které uprchlo v letech 1810 až 1850 přes 30 tisíc otroků z otrokářského jihu na sever USA. Otroci putovali většinou pěšky „podzemní železnicí“ o nocích, přes den spali v tzv. „stanicích“. Otroctví bylo v celých USA zrušeno až 13. dodatkem ústavy 18.12.1865.

Autor knihy Colson Whitehead však podzemní železnici nelíčí pouze jako historický krycí název, ale železniční dráha tu získává skutečnou fyzickou podobu. Strojvůdci a průvodčí obsluhují ilegální podzemní tratě a tunely. Právě touto železnicí uprchnou hlavní postavy románu Cora s Caesarem, kteří pracují na bavlníkové plantáži v Georgii. Cora to neměla lehké už odmalička, na plantáži se již narodila a právě její matce Mabel se podařilo před mnoha lety jako jedné z mála uprchnout. Coru zanechala napospas hrůzám a těžkému živoření na plantáži. Když už byla situace nezvladatelná, přijala Cora riskantní návrh Caesara a společně z plantáže uprchli do Jižní Karolíny, kde za pomocí převaděčů získali novou identitu i placenou práci. Cora chodila o sobotách do školy, kde se učila číst a psát. Pohádkový život však halí jedno velké tajemství – v Jižní Karolíně se doktoři snažili černošky přesvědčit k dobrovolné sterilizaci. Důvod? Přestože na severu USA již černí postupně získávají svobodu, tak bílí musí mít přeci jistotu, že jim „nepřerostou přes hlavu“.

Cora i Caesar jsou po nějaké době spokojeného žití pronásledovateli z plantáže (tzv. nočními jezdci) odhaleni, a proto jsou nuceni postupovat dále ve své cestě podzemní železnicí. Jenže železnice je zavřena! Na útěku je Caesar zabit, Cora se dostává do Severní Karolíny, kde se jí ujme přednosta stanice Martin, příslušník abolicionistického hnutí bojujícího za zrušení otroctví. Ukryje ji ve svém domě na půdě, kde přebývá několik měsíců. Stává se tak opět „vězněnou“. Ukrývání je více než nutné, ze Severní Karolíny byli totiž všichni černí vyhnáni a těm, co se skrývají, hrozí smrt oběšením. I v tomto úkrytu je nakonec Cora odhalena, její hostitelé Martin s ženou Ethel jsou za napomáhání ukrývání „vězně“ popraveni. Noční jezdec Ridgeway Coru veze zpět na plantáž, podaří se jí však uniknout za přispění třech mužů, mezi nimiž byl i Royal, do kterého se postupem času zamiluje. Žijí spokojeně na Valentinově farmě v Tennesse spolu s dalšími uprchlými i svobodnými barevnými. Jenže každá idylka jednou skončí a ani v tomto případě tomu není jinak…

Román Podzemní železnice nabízí působivou reflexi amerických dějin vztahujících se k době neblaze proslulého otrokářství lidí afrického původu, podané vyprávěním ze života mladé ženy s až neuvěřitelně smutným osudem.

Vlastní pocit z četby: velice působivě a čtivě napsaný román o tématu, které mě zajímá. Rozhodně doporučuji přečíst. Získaná ocenění si kniha rozhodně zaslouží.

Autor: Denisa Šimíčková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Podzemní železnice
Čeština
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Není snadné vybrat z nepřeberného množství knih, které každý měsíc vycházejí, ty nejlepší. A ne každému se líbí to samé. My jsme se opět snažili vytipovat novinky, které by mohly zaujmout co nejvíce čtenářů.
Vyhrajte thriller, který je osvěžujícím způsobem jiný. Děj se odehrává během několika hodin a má několik paralelních dějových linií. Zajímavé exkurzy do tématu mimické rezonance jsou důmyslně zakomponovány do děje a nijak neubírají příběhu na napětí.
Prémiový obsah
číst více
Druhá kniha nebývale uchopeného cestopisu slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové mě opět položila na lopatky, v tom nejlepším slova smyslu.