Mukl je vaše prvotina. Co vás přimělo knihu napsat?
Když jsem se poprvé, asi jako dvanáctileté dítě, dozvěděla, že můj děda strávil osm let ve vězení, myslela jsem si, že musel provést něco opravdu špatného. Pamatuji se, že jsem o tom tenkrát hodně přemýšlela. A protože jsem byla velmi zvědavá, začala jsem se ptát. Nejprve své mamky, která toho mnoho nevěděla, protože se o „takových“ věcech u nich doma nemluvilo, a později, když jsem se nic nového nedozvídala, i dědy samotného. Ten však na dobu věznění nerad vzpomínal a málokdy se rozhovořil více. Přesto se mi z něho při každé návštěvě podařilo „vydolovat“ další a další informace. A z těchto „střípků“ jsem si postupně jako mozaiku skládala celý jeho příběh. Najednou nebyl v mých očích lumpem, který patří za mříže. Byl obětí. A zdaleka ne jedinou. Začala jsem se o politické vězně zajímat více. Sháněla informace, četla veškerou dostupnou literaturu, ale na mnoho let zůstalo pouze u toho. Tedy až do loňského léta, kdy jsem se na oslavě osmdesátých narozenin své babičky Elišky Hanušové seznámila s paní Blankou Čílovou, bývalou předsedkyní pobočky KPV Nová Paka, kde jsme společně na dědečka zavzpomínaly. A tehdy vznikl nápad sepsat knihu o rodu Hanušů, stiženým válkou, rodinnými tragédiemi a nakonec i komunistickým režimem. Dalším významným motivem pro sepsání knihy byla skutečnost, že takto perzekuovaní lidé, bohužel, postupně odcházejí a spolu s nimi i jejich příběhy, které by neměly zůstat zapomenuty. Proto si myslím, i s ohledem na současnou politickou situaci, že je třeba znovu a znovu tuto dobu připomínat, aby bylo eliminováno riziko, že by se historie mohla opakovat.
Můžete nám lehce nastínit příběh hlavního hrdiny?
Velmi stručně řečeno se jedná o příběh muže, kterého doběhly dobové události, a řízením osudu se dostal do soukolí komunistické mašinérie, ze kterého nebylo cesty ven.
Hlavním hrdinou je Vladimír, kterému se na prahu dospělosti během jedné jediné noci převrátí celý život vzhůru nohama a projde si opravdovým peklem. Není to však čistě příběh o utrpení. Je to také vypravování o naději, pevnosti bratrského pouta a nezlomném celoživotním přátelství.
Zajímáte se vy sama o politiku, období protikomunistického odboje, které je v knize zachyceno? Nebo je kniha jen reakcí na vyprávění vašeho dědečka, který prožil mnoho let v komunistických pracovních táborech?
Příběh mého dědečka ve mně probudil zájem o tzv. třetí odboj. A protože děda věděl, jak doslova hltám každou takovou informaci, začal mi z každého setkání politických vězňů vozit knihy, které byly tehdy téměř nedostatkovým zbožím. Tak se u mě ocitly Motáky nezvěstnému, Byly jsme tam taky a další tituly, které byly vzpomínkami politických vězňů na léta strávená za mřížemi. Takže od příběhu jednotlivce jsem se dostala k celému období a začala se o tuto tematiku zajímat v širším kontextu.
Kniha je doplněna autentickými dobovými dokumenty. Jak se k vám dostaly, musela jste si je opatřit sama?
Všechny dobové dokumenty, které jsou v knize uvedeny, mi ze svého soukromého archivu ochotně zapůjčila již zmíněná paní Blanka Čílová. Tato naprosto výjimečná žena zasvětila značnou část života boji proti komunismu. Jako pamětnice a blízká přítelkyně mého dědečka tuto politickou kauzu velmi dobře znala a vždy, když jsem se ocitla ve slepé uličce, mi byla nápomocna. Tímto bych chtěla paní Blance poděkovat za trpělivost, se kterou mi pomáhala, za její drahocenný čas, který trávila tím, že procházela svůj velkolepý osobní archív a dohledávala informace, které by mi mohly jakkoliv pomoci. Děkuji jí za lásku, s jakou mě vždy přijímala, a za přátelství, které mi nabídla.
Které čtenáře podle vás kniha osloví nejvíce?
Byla bych ráda, kdyby kniha oslovila mladé čtenáře. Přestože se toto období dostalo do učebnic dějepisu, stále si myslím, že obecné povědomí o této době není příliš rozšířené. Věřím, že příběh jednoho člověka na pozadí historických událostí může zaujmout spíše než strohá dobová faktografie. Dále by kniha mohla oslovit ty čtenáře, kteří se zajímají o třetí odboj.
Jaké je vůbec vaše povolání a čemu se věnujete ve svém volném čase?
Pracuji jako učitelka na prvním stupni základní školy. Ve svém volném čase se nejraději věnuji sportu, zejména maratonům na horském kole, což je časově velmi náročné. Když netrénuji, ráda čtu nebo vařím.
Jak dlouho jste na knize Mukl pracovala? A můžete říct, že se vám psaní zalíbilo natolik, že se čtenáři dočkají další knihy? Máte už něco v plánu?
Knihu Mukl jsem začala psát v září loňského roku a nakladatelství Grada jsem ji odevzdala za necelých deset měsíců. Největší část knihy ale vznikla v době koronaviru, kdy byly pro psaní v podstatě ideální podmínky.
Musím říct, že psaní je svým způsobem dřina. Tedy alespoň taková je má zkušenost. Přesto bych ráda napsala ještě jednu knihu. Jednalo by se o životní příběh postavy, která se v Muklovi často objevuje a hraje v jeho životě významnou roli. Abych mohla tuto knihu napsat, však nezáleží jenom na mně, proto momentálně nemohu říct nic konkrétnějšího.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Petry Čeřovské
