Dokončil jste teorii o sedmi zákonech, jež mají všechny civilizace společné. Které to jsou?
Na základě srovnávacího studia starověkých i pozdějších civilizací jsem dospěl k tomu, že jakkoliv se od sebe liší povahou, kulturou, jazykem a písmem i dochovanými památkami, přece jenom vedle toho existuje i celá řada obecných zákonitostí, které mají všechny společné. Pojmenoval jsem je Sedm zákonů. Jejich definice zároveň vysvětlují jejich povahu.

První zákon je Zákon kolapsu a regenerace, podle kterého jsou všechny společnosti a civilizace omezené v čase a prostoru. Na jejich začátku i konci stojí obvykle konflikt. Jejich kolaps neznamená zánik, ale zásadní přeměnu, kdy daná společnost nebo civilizace obvykle přechází do jiné. Druhým je Zákon skokové změny, který říká, že k zásadním změnám ve vývoji společností a civilizací dochází náhle, jakoby skokově, nikoliv lineárně. Během těchto skoků se zcela mění způsob jejich fungování. Třetím je Hérakleitův zákon, podle kterého to, co přivedlo společnost a civilizaci na vrchol, obvykle způsobí i jejich krizi. Zákon sdílených hodnot a vizí říká, že každá společnost a civilizace je založena na společně sdílených hodnotách, vizích a implicitním právu. Z ní vychází další zákon – Zákon společenské smlouvy, podle kterého každá civilizace a společnost potřebuje pro svou stabilní existenci funkční společenskou smlouvu založenou na vzájemné spolupráci jednotlivých částí společnosti. Na její kvalitu a charakter mají zásadní vliv představitelé tzv. elit. Předposledním je Zákon energetické a technologické determinace, který dokládá, že vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie. Bez objektivně levné energie nemůže společnost a civilizace růst ani udržet svou komplexitu. Konečně poslední je Zákon adaptace popisující skutečnost, že o úspěšnosti každé společnosti a civilizace rozhoduje míra jejich schopnosti adaptovat se na proměny přírodního prostředí.

O tom všem je vaše nová kniha Sedm zákonů. Jak dlouho jste na ní pracoval a jaký pohled na svět čtenáři nabídne? Je publikace doplněna i fotografiemi?
Bez přehánění myslím, že jsem k této knize dospíval drahnou řadu let, které jsem trávil buďto na cestách za jednotlivými civilizacemi na této planetě nebo na vykopávkách v Egyptě a Súdánu. Svým způsobem tato knížka obsahuje většinu toho, co se mi o naší minulosti snad podařilo pochopit. Proto kniha obsahuje i desítky fotografií, z nichž je velká část moje.

Dosud ani jedna z civilizací, které tu byly, nevyřešila problém trvalého přežití. Zatím platí, že všechny civilizace jsou konečné. Jak je to možné? Jsou tedy všechny civilizace předem odsouzeny ke svému konci?
Zatím všechny civilizace, co známe, doplatily na kombinaci vnitřních a vnějších krizových faktorů, kterými jsou ztráta legitimity elit, hybris – tedy vymizení pokory na úkor pýchy, nadměrné mandatorní výdaje, vymizení společenské smlouvy nebo neúspěšná adaptace na proměnu přírodních podmínek. Jejich kombinace je koktejl, který nelze přežít. My dnes toto všechno víme, máme poznání, znalosti, technologie, takže záleží jen na nás. Nemusíme dopadnout jako všechny civilizace před námi. Pokud se nepoučíme, tak jsem hodně pesimistický. Ale věřím, že ano.

Říkáte, že se civilizace vyvíjejí nelineárně, ale skokově. Můžete to vysvětlit?
Je to ve své podstatě jednoduché – každá společnost se drahnou dobu nachází ve fázi takzvané stáze, kdy se hromadí potenciál k velké proměně prakticky ve všech jejích oblastech, protože jejich pozitivní účinky postupně klesají a začínají společnost stále více a více zatěžovat (například rostoucí byrokracie, neúměrný nárůst počtu úředníků nebo ztráta objektivně vydatných zdrojů, ze kterých by společnost mohla dále financovat svůj další růst). Nakonec dojde k tomu, že systém se rozkolísá a zásadně promění ve velmi krátké době. Typickými příklady pro to může být rok proměn v Evropě v roce 1989 nebo Arabské jaro.

Jaký vliv může mít na náš budoucí vývoj současná pandemie?
To záleží jen a jen na nás. Tato krize nám nastavila zrcadlo, můžeme se otřepat a začít dělat věci lépe a poctivěji. Nebo skuhrat a vesele kráčet k úpadku, a ještě si u toho vzájemně říkat, jak to děláme skvěle a být vesmíru pro smích.

Jak by podle vás vypadal svět, pokud by i naše civilizace zkolabovala? A kolik času jí ještě zbývá?
Je třeba si uvědomit, že jsme v mnoha ohledech civilizací globální, není za nás nějaká jiná náhrada. I tím se zásadně lišíme od civilizací minulých – ty mohly být vždy nahrazeny nějakou jinou. Nemyslím si, že si můžeme dovolit selhat. Kolik času máme, se neodvažuji odhadovat. Alespoň ne veřejně.

Současná data nám také ukazují, že v důsledku zvyšování hladin moří a oceánů budou do roku 2050 zanikat části států, a v některých případech i celé státy. Které to jsou a co můžeme udělat, abychom tuto situaci zlepšili?
Ta místa můžeme najít v různých koutech světa – na Aljašce, v Evropě, na Dálném východě, Austrálii, ale i na pobřeží Spojených států včetně Manhattanu. Na druhou stranu to není nic nového pod sluncem – spousta minulých kultur a civilizací rovněž bojovala se změnami přírodního prostředí a například pobřeží pravěké Bretaně je poseto řadou lokalit a památek, které je možné dnes vidět již jen za odlivu. Věřím, že i dnes si jako lidstvo poradíme.

Jako egyptologa se vás ještě zeptám: Pokračují v Egyptě výzkumy navzdory pandemii? A máte aktuálně nějaké nové objevy?
Tyto odpovědi píšu po úmorném dni v terénu u abúsírských pyramid, kde se právě rodí další, řekl bych velké objevy naší expedice. Takže výzkumy pokračují, i když zatím v omezené míře, protože stále nevím, jak na tom naše letošní projekty finančně budou.

Pracujete na nějaké další knize?
Pracuji na nové knížce, protože bez toho adrenalinu vlastně ani nemohu být. Bude o poznání a stále přetrvávajících záhadách Tutanchamonovy hrobky, od jejíhož objevení uplyne příští rok sto let.

Text: Kateřina Žídková, foto: Olga Menzelová