U Miloše Čermáka se krize středního věku původně projevila tím, že začal dělat smajlíky do textových zpráv. Bohužel se ukázalo, že to tím neskončí. Proto se od loňska věnuje tzv. stand up comedy. Je to nedůstojné a ponižující (jak by řekla matka jeho kolegy Luďka Staňka), ale pořád je na tom lépe než muži, kteří si kupují sportovní auta nebo utíkají od rodin s mladými milenkami.

Luděk Staněk sice vystupuje jako stand up komik od listopadu 2014, ale popírá, že by s tím měla cokoli společného krize středního věku. Ta začíná přece mnohem později než v 39 letech. Den, kdy má vystoupení, začíná Luděk tím, že organizátorům a kolegům pošle SMS, že „tentokrát to nedám, jděte do háje“. Ty posílá celý den. Večer samozřejmě vystoupí a má úspěch.

Přišel bůh do kavárny v Karlíně
Výběr toho nejlepšího z mimořádně úspěšných stand up vystoupení novinářů a komiků Miloše Čermáka a Luďka Staňka. Sbírka krátkých povídek velmi nekorektně a kousavě popisuje dnešní společnost a dobu, ve které žijeme. Trnem v oku autorů je každý, komu je pod čtyřicet a krizi středního věku má ještě před sebou. Trefné a svižné texty díky pořádné dávce černého humoru rozhýbou vaše bránice.

Přijeli jste do Ostravy představit svou novou knihu Přišel Bůh do kavárny v Karlíně. Jak vznikal název této knihy?
Miloš Čermák: My si z Boha neděláme srandu. Nemůžete si dělat srandu z něčeho, v co nevěříte. Název vznikl náhodou, zdál se nám zajímavý.

Jak se vůbec přihodilo to, že se z vás stala dvojice stand up komiků?
Luděk Staněk: V mém případě to byla krize středního věku. Už jsem nemohl vydržet to psaní pro noviny a pro média, protože jsem si z těch témat začal dělat příliš velkou legraci a rozhodl jsem se, že to omezím a vydal jsem se trochu jiným směrem.

Miloš Čermák: Dvojicí jsme se stali úplnou náhodou. Stand up má tu výhodu, že vlastně nevystupujeme společně a nemusíme nic společně dlouho připravovat a docela nám to funguje.

Jak jste prožívali období před vaším prvním vystoupením?
Luděk Staněk: Já jsem byl úplně mrtvej. Jsem strašný trémař a většinou jsem úplně bez sebe, chodím dokola a nadávám.

Miloš Čermák: Já si pamatuju jenom Luďka, jak tam chodí, křičí a nadává. Tohle mě ale zároveň uklidňuje a ve výsledku jsem klidný.

Vašimi tématy jsou ženy, děti, teenageři, závisláci na mobilech a další. Je pro vás nějaké téma zapovězené?
Miloš Čermák: Já říkám, že si člověk musí stanovit nějakou čáru, přes kterou nemůže jít. U nás je to Brno, vegani a Václav Klaus, ml. Ale z nich si děláme taky legraci.

Luděk Staněk: Legrace se dá dělat ze všeho a ve finále to pomáhá. Pravda je, že mám část svých vystoupení i o svém synovi. A myslím, že až to jednou uvidí, asi bude strašně naštvaný.

Rozpoznáváte nějakou typologii And up komiků a kam byste se zařadili vy?
Miloš Čermák: Nějaká teorie na to asi bude, já si myslím, že popisuji to, co vidím kolem sebe. Není to všechno samozřejmě pravda, ale z takových sedmdesáti procent to pravda je.

Luděk Staněk: S tím souhlasím. Já se to snažím dělat podle sebe a popisuji svět svým pohledem.

Jaké vztahy panují ve stand up komunitě?
Miloš Čermák: Samozřejmě se nenávidíme, je to strašné, když se někomu daří více než vám. U nás je to nová věc a dost tomu pomohla skupina Na stojáka. Spíše to u nás ale začíná a ti lidi si vzájemně pomáhají.

Luděk Staněk: My jsme vystupovali v Praze s jedním naším kolegou. Pak jsme si říkali, že je až moc dobrý a že už ho příště raději zvát nebudeme. Pravda je, že jak se ta komunita rozjíždí, tak jsou i ty vtipy kolikrát podobné.

Stalo se vám někdy, že na vaše vystoupení přišel člověk, který si sedl do první řady a zarytě se nesmál?
Luděk Staněk: Stalo se nám to několikrát. Jednou to byl Libor Bouček, který přišel speciálně kvůli mně, protože jsem si z něj dělal srandu v jednom videu. Ten seděl v první řadě a celou dobu držel naprosto pevně.

Miloš Čermák: Pokud jsou v sále tři lidi, kteří nemají ten den náladu, tak vy je během pěti minut najdete a vlastně pak už vystupujete pro ně. Je to hloupost, protože se máte spíše soustředit na ty, co si to užívají.

Besedu moderovala: Sandra Procházková