Podtitul vaší knihy je Moje svědectví o tom, jak jsem je potkal. Kdy to celé začalo?
V roce 1981 jsem poprvé slyšel jméno Milan Calábek. Bylo to v souvislosti s psychickou operací, kterou provedl na Filipínách a o které psal tamní tisk. Jedny noviny tehdy někdo přivezl do Prahy. The Best Healer from Czechoslovakia (Nejlepší léčitel z Československa), tak zněl titulek. Na fotografii byl Milan a vedle něj asi jedenáctiletý kluk, kterému pod léčitelovou rukou zarostl rozštěp.

S Milanem Calábkem jsem se osobně seznámil o jedenáct let později. Mezitím jsme se se skupinou vlašimských přátel stali externími spolupracovníky Psychoenergetické laboratoře, kterou vedl prof. František Kahuda, a seznámil jsem se s tehdejší smetánkou léčitelské vlasti. Každé setkání pro mě bylo nesmírně objevné a svým způsobem zlomové.

V roce 1991 vyšla vaše kniha Léčitelé, jak je neznáte a o rok později Kniha, která léčí.
Publikaci Léčitelé, jak je neznáte jsme psali společně se Zdeňkem Hankou. Navštívili jsme řadu léčitelů a hledali společný jmenovatel, který by je charakterizoval. Tehdy jsme ale ještě žádný nepojmenovali.

Kniha, která léčí pro mě byla zásadní, protože jsem během její přípravy poznal Karla Kožíška, brněnského Mistra podvědomí. Zažil jsem s ním scény, které si nevymyslíte, třeba když jsem u něj týden bydlel a připravoval s ním tuhle výpravnou knihu. Vlastimil Hela zde nedávno vyprávěl o vašem výletě do Podlasia za tamními szeptuchami. Jeli jsme spolu předloni do okolí města Bialystok. Chvíle, které jsme tam s místními szeptuchami prožili, jsou jedním z vrcholů knihy - včetně návštěvy u ženy, která zažila v roce 1965 jako dvanáctiletá opakované zjevení Panny Marie. Celou dobu jsem u ní doma měl slzy v očích a připadal si jako v Turzovce na dvorku u Matúše Lašuta, když jsem ho začal v roce 2005 navštěvovat.

Co ve vaší knize považujete za nejsilnější?
Upřímně, vlastně všechno, protože s léčiteli, jasnovidci a mágy jsem zažíval neskutečné věci, kromě jiného i diagnózy na dálku nebo léčení na vzdálenost mnoha kilometrů. Díky dvěma z nich jsem tu knihu mohl napsat. Před necelými čtyřmi lety jsem upadl do bezvědomí, protože mi v hlavě praskla výduť, o které nikdo neměl ani tušení. Díky jejich zásahu se mi prasklina na konci zašlemovala, jak mi potvrdili i ve střešovické nemocnici, kde mi ji platinovým drátkem zacpávali. Když to začalo, byla pravděpodobnost, že to přežiji, jedna ku tisíci, jak mi později řekli lékaři. Asi jsem tady ještě neměl všechno splněné.

Rád bych uvedl i skvělou ženu, která v knize figuruje, Janu Štrausovou. Její kniha Děti nového věku, kam jsem trochu přispěl, je opravdu mimořádná.

Jednu kapitolu jste věnoval Karlu Gottovi. Opravdu do té knihy patří?
Bez diskuse. S Karlem Gottem jsme se potkávali léta během příprav jeho biografie pro německý trh. Česky vyšla pod názvem Zlatý hlas z Prahy. Měl ohromný přehled o všem, co mě zajímalo. Protože se na Západě pohyboval v době, kdy to bylo obtížné, znal i parapsychologické fenomény, o kterých se tady vůbec nepsalo, třeba slavný Rosenheimský případ. Jednou jsem ho požádal, aby mi ukázal, jak vytváří tón. „Položte mi ruku na záda pod lopatky,“ vyzval mě a začal zpívat. Tón vycházel zespodu a vlnil se mu po páteři jako hadí síla. Připadal jsem si jako při pralesním rituálu, několik jsem jich zažil v Amazonii. V domě na Bertramce to byl neskutečný zážitek.

Dal jste do knihy opravdu všechno?
Ne, protože některé moje archivní věci jsou mimo knižní formát. Založili jsme webové stránky mojesvedectvi.cz, kam přidáváme každý týden něco, co v knize není. Chystáme tam například část dokumentu Zdeňka Podskalského o Jindřichu Pasekovi, který vznikl v roce 1987. Velice blízce spolupracujeme s Igorem Chaunem, který připravoval díl do seriálu GEN o Stanislavu Grofovi. Dal nám k dispozici i materiál, který se do jeho dokumentu nevešel. Nádherné záznamy od Josefa Prouzy nám poskytli pamětníci z vlašimské hvězdárny a sám teď připravuji dosud nezveřejněné záběry s Jiřím Jančou nebo Karlem Kožíškem.

Knihu Léčitelé, jasnovidci a mágové končí Milan Calábek. Proč zrovna on?
Chtěl jsem ji vydat na svoje šedesátiny, 2. dubna 2020. Jenže mezitím přiletěla Sněhová královna a všechny nás odnesla na saních. Čekali jsme na někoho, kdo vysvobodí Kaye. Pro mě se jím stal právě Milan Calábek. Během léta 2020 jsem s ním zažil neskutečné scény synchronicity, kterými by byl unešený i Carl Gustav Jung.

Přináší vaše kniha nějaké poselství?
Po čtyřiceti letech jsem si to, myslím, mohl dovolit. Řadu jsem jich shrnul v závěrečném epilogu.

I na zlepšení zdraví?
Jsou v ní úžasné univerzální rady pro všechny, třeba od Karla Kožíška, Boženy Kamenické, Josefa Jonáše, Valdemara Grešíka nebo Jiřího Janči. Od Boženy Kamenické zveřejňuji kompletní složení čaje, který připravila pro prezidenta Ludvíka Svobodu. Od Karla Kožíška třeba radu nekupovat starožitný nábytek:“Nikdy nevíte, koho s  ním přinesete domů.”

Text: Michael Schubert