Jaroslav Kmenta vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1989 ještě jako student zakládal v Nymburce Občanské fórum. Ve svém rodném Nymburce v 90. letech týdeník s názvem Zpravodaj OF a v roce 1991 se stal redaktorem ČTK. O dva roky později nastoupil do deníku Mladá fronta DNES, kde pracoval až do roku 2000. Tehdy postupně prošel Zemskými novinami, deníkem Super, deníkem Impuls a časopisem Instinkt. Nicméně o tři roky později se vrátil zpět do Mladé fronty DNES. Je jedním z průkopníků takzvané investigativní žurnalistiky v České republice. V roce 2010 získal prestižní cenu Karla Havlíčka Borovského za dlouhodobou a důslednou investigativní žurnalistiku. Tři jeho knihy obdržely certifikát Nejprodávanější faktografická kniha roku, kterou každoročně uděluje distribuční společnost KNIHCENTRUM.cz. Je ženatý, má dvě děti.

Boss Babiš je reportážní kniha o temném světě miliardáře a politika Andreje Babiše. Shrnuje, v čem je oligarcha Babiš nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Popisuje nejen jeho skutečný podnikatelský zrod a nemilosrdné praktiky v byznysu, ale přibližuje i jeho roli v polosvětě kolem kmotrů Františka Mrázka, Tomáše Pitra či Radovana Krejčíře. Kniha je zčásti postavená na reportážích časopisu Reportér. Přináší však celou řadu novinek a dosud nepublikovaných informací, které tvoří zatím nejucelenější obraz oligarchy Babiše.

Titul Boss Babiš jakoby navazoval na Kmotra Mrázka a Padrino Krejčíře. Co mají společného?
Já jsem dílo pojmenoval ve stylu kmotrovské tematiky, protože Andrej Babiš mi připadá, že používá podobné praktiky jako mafiáni. Dosud se nesnížil k tomu, aby sáhnul k násilí nebo k vraždě, ale to chování mi připomíná jejich standardní praktiky.

Jakou funkci by měla mít investigativní žurnalistika v demokratické společnosti?
Já si myslím, že žurnalistika je velmi důležitou součástí naší společnosti. Novináři jsou takoví prostředníci, kteří kontrolují státní správu a politiky. Vy máte své zaměstnání a každý si dělá svou práci, proto tu politiku nemůžeme řešit denně. Ten pomyslný reflektor na politiky rozsvěcují většinou novináři. Nejsme nějací poslové dobra, ale je to hrozně důležitá práce.

Jak si vysvětlujete to, že se v posledních letech řada čtenářů odvrací od velkých médií k těm menším?
Je to těžké. Svět internetu přinesl do společnosti něco dobrého, ale řadu špatného. Byli bychom namydlení, kdybychom internet neměli, protože díky němu se informace rychle rozšiřují do povědomí lidí. Ale je to také snadno zneužitelné.

Může si investigativní novinář při pasní dávat bacha na své bezpečí nebo je to proti práci samotné?
Je to vlastně jedna z nejčastějších otázek. Ale co mám proti tomu dělat? Nějaké to riziko tam vždycky je. U kritiky filmu vám nechodí výhružné esemesky, tohle přichází až ve chvíli, kdy se věnujete citlivým tématům.

Jak reálné je podle vás to, že by se u nás sáhlo k praktikám, které jsou běžné na východ od nás? Že by docházelo k odstranění novinářů, kteří píší proti některým lidem?
Nechci zabřednout do takové diskuze. Rád mluvím o faktech, říkám si, že tohle není možné. Díky vlivu, který získali pánové Babiš a Zeman, dochází k rozkladu politiky a státní správy k jejich prospěchu. To se mi nelíbí.

Vy jste v knize uvedl, že špinavá politika je daň za demokracii. Co je pro vás přiměřeně špinavá politika?
Myslel jsem to tak, že jsme jenom lidi a máme každý nějaké své vlastnosti. Někdy uděláme chybu, aniž by to bylo cílené. Každý chybujeme.

V jedné reakci na vaši knihu jsem četla, že volič Miloše Zemana po přečtení vaší knihy změnil názor a že už by jej znova nevolil. Těší vás to jako autora?
To je asi ten největší úspěch. Já jsem v podstatě chtěl čtenářům pomoci, aby se zorientovali v Babišovi, pokud by v tom měli ještě nějaké nejasnosti. Hrozně mě potěšilo, když se mi ozval jeden pán, že by ode mě koupil třeba padesát knih a dával by to zdarma lidem, kteří by si v jeho obchodě nakoupili nějaké zboží. To ve mně vyvolalo štěstí, že tohle nějakého člověka vůbec napadlo.

Která osobnost v této republice je podle vás čestná a říká pravdu?
Když jezdívám na besedy, tak se mě často lidé ptají, koho mají volit a podobně. Tohle je pro mě těžké, já mám těch informací mnoho a musím si dávat pozor, co říkám. Neumím dát radu ostatním lidem. Myslím si, že řada lidí, kteří mají vyšší morální zásady, do politiky ani nejde.

Máte už vybraný námět na svou další knihu?
Přiznám se, že trochu koketuju s myšlenkou, že bych vám zkusil převyprávět příběh Miloše Zemana. Tak mi držte palce.

Besedu moderovala: Sandra Procházková