Ladislav Zibura alias princ Ládík se opět vydává sám vstříc cizí zemi, která, aby toho nebylo málo, používá svou vlastní abecedu. Když se mu do cesty postaví zdravotní problémy znemožňující chůzi, rezignuje na své rozhodnutí přesouvat se pouze pěšky. Okusí tedy krásy Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu ze sedla bicyklu a již se nebrání ani cestování stopem. Ladislav se při svém putování setkává s lidmi, poslouchá jejich příběhy, popíjí litry místní pálenky a vše si pečlivě zapisuje, aby život na Kavkaze zprostředkoval zejména těm, kteří cestovat nemůžou.