Cestovatel, propagátor cestování pořádající přednášky o vlastních výpravách, facebooková osobnost a člověk, jež nosí infantilní trička s hrdostí a grácií, kterou by mu mohla závidět i královská rodina. To vše a mnohem víc je pětadvacetiletý Ladislav Zibura. Se svým ohromujícím tempem kniha za rok přináší již třetí svazek o vzrušujícím dobrodružství, jež zažil během dvou měsíců na cestách, tentokrát po krásách Kavkazu. Zatímco čtenáři těžce nestíhají držet krok, Ladislav během roku zvládne být dva měsíce pryč, sbírat inspiraci i příběhy lidové slovesnosti, poté slušně prokrastinovat a nakonec v nadlidském tempu výrazně osekat své poznámky z cest a vydat hotovou knihu.

Se svým typicky sebedegradujícím humorem a nezlomnou vírou v to, že lidé jsou v jádru dobří, přináší tu nejpozitivnější možnou reportáž ze svého odvážného a svérázného prozkoumávání nepoznaných koutů světa. Vyhýbá se typickým dovolenkovým destinacím a profláklým památkám a spí pod širákem nebo u místních, kteří jsou na Kavkaze s udivující naléhavostí ochotní poskytnout střechu nad hlavou poutníkovi cestujícímu až z „Československa“. Hosté jsou totiž na Kavkaze velebeni a je věcí cti pro ně udělat maximum. Po přečtení Ládíkova neobyčejně humorně laděného cestopisu, který se více než místopisem jako takovým zabývá epizodkami ze života náhodných lidí, vlastními momenty nezdaru, do nichž se Ladislav dostává často bez svého zavinění a zážitky, které nevymyslíte. Kniha vám okamžitě vlije do žil optimismus, chuť sbalit krosnu a pěkně nalehko a bezstarostně prostě vyrazit do světa poznávat cizí kultury.

Kromě osobitého spisovatelského stylu plného vtipů, podle kterého Ladislava neomylně poznáte kdekoli a kdykoli, je nutné zmínit i skvělé a poučné „poznámky pod čarou“, které se zabývají fakty a zajímavostmi příslušných scén, dávají pouť do historického rámce, případně výstižně dovysvětlují, jak to na Kavkaze chodí. Nezmínit nelze ani přenádherné celostránkové ilustrace z dílny Tomski & Polanski, které ladění knihy doplňují mnohem lépe, než by dokázaly jakékoli fotografie.

Ladislav a jeho putování na vás zapůsobí svou bezstarostností, bezprostředností a cestovatelovou bezmeznou důvěrou v lidi. V dnešní době se všichni bojí vycestovat a nevěří cizím lidem ani nos mezi očima. Ladislav se vydává do neznáma s tím, že počítá s dobrosrdečností a pohostinností místních a i kdyby bylo nejhůř, tak si zkrátka díky své vynalézavosti a přirozeně okouzlující pozitivní povaze nějak poradí. V jeho podání skutečnost, že vše je o nastavení mysli dostává úplně nový rozměr a probouzí ve vás pocit, že ať už máte z neznáma jakékoli obavy, nejsou opodstatněné. Ladislavovi všechno vychází a své dny na cestách miluje. Ale i on se nakonec těší domů.

Pokud by vás v životě nenapadlo, že si přečtete nějaký cestopis, zkuste tenhle. Těžko si představit zábavnější exkurz na Kavkaz a díky Ladislavově upovídanosti si ho mohou zprostředkovaně užít u ti lenivější a zbabělejší z nás pěkně z pohodlí domova. Ladislavova cesta se nesla v oparu alkoholového a kocovinového opojení, ale také ve znamení seznamování se s lidmi, naslouchání jejich příběhům a konečnosti podobných setkání, v níž tkví jejich kouzlo. Ládíkův humor vám buď sedne na první dobrou, nebo se s ním nesrovnáte. Pokud však jeho šarmu podlehnete, dost možná vás přesvědčí vystoupit ze své komfortní zóny a podniknout něco, o čem dlouho sníte. Nemusí to být zrovna pěší pouť, ale zkrátka cokoli, co vás zároveň láká i trochu děsí. Protože jak si všimnete díky Ládíkovu vyprávění, za ten risk to vždycky stojí.

Autor: Kateřina Chybová