Jak jste prožívali úspěch prvního dílu knihy?
Bylo to moc hezké období. Nicméně musím říct, že vydat knihu není jen tak. Ono to dá docela dost práce, ale v momentě, když byla kniha dokončena, tak to bylo moc hezké.

Překvapil vás zájem fanoušků a vůbec to, jaká se vytvořila fanouškovská základna?
Překvapilo nás to, nečekali jsme, že budeme mít tolik fanoušků. Od té doby ten zájem ještě rapidně narostl. Děkujeme opravdu všem, i těm, kteří zde dnes přišli, protože díky vám to může všechno fungovat.

Jak velkou celebritou se Dex stal u vás v Olomouci, případně všude v republice?
Tak v Olomouci ho pár lidí poznává, naštěstí to není moc markantní, ale i tak je to milé a těší nás to.

Jak těžké bylo sepsat druhou knihu a přicházet s novými texty?
Ono se to píše celkem samo, protože píšeme věci ze života. Hodně jezdíme na výlety, takže máme o čem psát. Snažila jsem se najít obecnější témata, která jsme do knihy zařadili.

Je pro vás psaní příběhu ještě pořád zábava nebo už si někdy říkáte, proč jste do toho šla a vkrádá se tam trochu i lenost?
Hlavně ta lenost. Je to život, občas se nedaří, přijdou starosti, jsem nemocná, tak se člověku moc nechce. Stává se to, ale samozřejmě je to nakonec hlavně ta radost, když si pak čtete pozitivní ohlasy.

Co vás nejvíce při tom, že s tím nepraštíte?
Lidi, fanoušci. Někdy jsou dny, kdy si říkám, že s tím seknu, jsou s tím starosti. Ale pak si říkám, že kvůli těm fanouškům to má opravdu smysl.

Kniha je plná fotografií. Jak těžké je s Dexem fotit?
Spolupracuje podle kvality dobrot.

V knize se objevila také témata k zamyšlení. Proč jste se rozhodla k těmto tématům přistoupit?
Jako správný pejskař pročítám různá fóra, kde se tato témata řeší poměrně často. Říkám si, že pokud se z toho ponaučí alespoň jeden člověk, tak to pak má smysl.

Ve druhém díle se objevily také smutnější kapitoly. Dextera opustil pichlavý bráška. Jak zvířata prožívají smutek? Zaznamenali jste nějakou změnu?
Není o tom úplně lehké mluvit, ale zaznamenali. Není to takové tesknění, jako když pejsek přijde o páníčka, ale Dexík za ním chodil k teráriu a dívali se tam na sebe. V momentě, kdy už tam nebyl, tak tam Dexík chodil a hledal ho. Sám nevěděl, co se děje a bylo to smutné.


O autorce

„Jmenuji se Romana Skálová a pocházím z Krnova. Do Olomouce jsem se odstěhovala kvůli studiu vysoké školy a už bych zde chtěla zůstat. Získala jsem bakalářský titul v oboru „Speciální pedagogika předškolního věku“ a magisterský titul studiem oboru „Předškolní pedagogika“ na Palackého univerzitě. Několik let pracuji jako speciální pedagog a třídní učitelka ve speciální mateřské škole právě v Olomouci. Kniha „Ze života Bulíka“ je mou literární prvotinou. Psaní mě velice baví, a tak doufám, že napíši i další knihu."

Besedu moderovala: Sandra Procházková