Do obleženého Sarajeva je roku 1992 vyslán jako válečný zpravodaj Marco de Luca, aby zprostředkoval dramatický konflikt divákům italské televize. Jednou natáčí v místním pobořeném sirotčinci. Bombardování přežilo i malé tmavovlasé děvčátko, které se k němu instinktivně přimkne. Napadne ho bláznivá myšlenka, že by mohl sirotka adoptovat…

Román známého televizního reportéra se v Itálii setkal s velkým čtenářským ohlasem, dočkal se několika vydání i filmového zpracování (L’angelo di Sarajevo).

„Honem, pryč odtud, jsou tam odstřelovači!“ Markův výkřik nevyvolal žádnou reakci. Stařík dále drobnými krůčky pokračoval v chůzi. „Sniper, sniper!“ křičel Marco a opakovaně ukazoval ke kopci po své levici, odkud po něm každým okamžikem mohli vystřelit. Stařík zvedl hlavu a obrátil k němu tázavý pohled. Rozepjal paže, dlaně obrátil k nebi, bradu vzhůru, zavřel oči a nehybně čekal. Vypadal jako Kristus na kříži.
„Panenko Maria...,“ špitl Luciano a prstem mačkal na kameře knoflík rec.
Nikdo ani nedutal. Stařík tam stál bez hnutí před svým vrahem a vyčkával.
„Ty vole, teď ho zastřelí...“
Čas se zastavil a vzduch kolem nich se ani nepohnul. Jediným slyšitelným zvukem bylo bzučení pásku, jenž zachycoval každý okamžik té absurdní scény.