Krátce před mými osmnáctými narozeninami se mí rodiče rozhodli, že bych si měla najít brigádu, abych poznala hodnotu peněz, naučila se zodpovědnosti a všechny tyhle dospělácké řeči. Byla jsem odhodlaná dělat cokoli, jenom ne pokladní. Takže jsem skončila za kasou. Začalo mně to ale docela dost bavit. Bylo to jako na Superhrách, kdy se musíte postarat o restauraci nebo hotel. Své zážitky jsem začala dávat na Twitter. Příběhy, co se tam nevešly, najdete v této knížce. I ty z Twitteru.