V první jde o zohlednění kontextu Nerudova publicistického psaní a sledování jeho vlivu na žánrový status vznikajících povídek. Druhá kapitola si na základě srovnání topografie fikčního světa povídek s mapou reálné Malé Strany klade otázku, zda je možné číst je aspoň částečně jako prózu dokumentárního typu – a pakliže ne, jakou funkci v nich dobové reálie mají. Třetí kapitola interpretuje Povídky malostranské v kontextu soudobé humoristické prózy. Čtvrtá kapitola využívá současných naratologických konceptů k charakteristice Nerudova způsobu vyprávění, jímž autor svět Povídek malostranských konstituuje jako zdánlivou starosvětskou idylu, ve skutečnosti však jako území plné puklin, chaosu a temných spodních proudů.