Po okupaci Holandska Miep Giesová dva roky ukrývala rodinu Anne Frankové v zadní části budovy firmy, pro kterou pracovala, do úkrytu nosila jeho obyvatelům potraviny a obstarávala jim všechno, co potřebovali. Její prostý, a přitom přesný popis okupační všednosti je neobvykle dramatický: každý běžný úkon je nebezpečným dobrodružstvím – má totiž cíl. Dobro a zlo tu v detailu odhalují tvář. Úsilí o záchranu nevinných nezná zoufalství, úzkost ani beznaděj. Miep, podvyživené dítě z vídeňské periferie, byla v době hladu po první válce poslána k holandským farmářům a v Holandsku už zůstala. První zaměstnání získala právě ve firmě pana Franka a zde také zůstala – s pronásledovanou židovskou rodinou. Statečnost? Odvaha? Nerozumí… pomáhat je přece samozřejmé. A dodejme: někdy monumentální.