Když ve městě Fajullah, v Iráku, vpadli mariňáci do domu, kde se měli skrývat povstalci, uslyšeli podivný zvuk. Tiše pozvedli odjištěné zbraně. V hlavě jim tepala krev s adrenalinem a prsty měli připravené na spouštích. Ale překvapeně zjistili, že jejich protivníkem v tom bohem zapomenutém místě, v rozvalinách města, které stálo na místě biblického Edenu, nejsou povstalci. Proti nim stálo malé, špinavé a zaprášené štěně střídající strach s kuráží a s touhou nechat se podrbat za ušima. A tak začal dramatický příběh boje o záchranu života malého psa, nejen navzdory válečnému, běsnění, ale i navzdory válečnému řádu Spojených státu, který podle článku 1-A zapovídá chování nebo používání jakýchkoliv domácích nebo divokých zvířat jako maskotů. Mariňáci nejen štěně odvšivili kerosinem, odčervili žvýkacím tabákem a nakrmili vlastním jídlem, ale především se rozhodli, že jej nikdy nevydají ani nepříteli, ani napospas vojenským předpisům. Příběh vyprávěný Jay Kopelmanem, velitelem mariňáků, je nejen příběhem pokusu záchrany jednoho malého psa člověkem, ale i dojemným příběhem záchrany duše člověka malým psem ve válečné hrůze, kdy je tak snadné zapomenout i ten zbytek člověčenství, který v sobě člověk nosí.