Román Včely současného estonského spisovatele Meelise Friedenthala je příběhem vysokoškoláka Laurentia Hylase, který na konci sedm­náctého století, v době velkého utrpení, neúrody a procesů s čarodějnicemi, cestuje z holandského Leidenu studovat na estonskou Univerzitu v Tartu. Venku nepřestává pršet, vzduch je stále vlhký. Mladíka, jehož vnímání je silně ovlivněno vysokou horečkou, obtěžuje všudypřítomný zápach, místní lidé jsou plní pověr, úroda byla špatná, řádí hladomor. Příběh, odehrávající se v jediném týdnu, slouží nejen jako obraz tehdejšího života, ale také dobového stavu medicíny, kdy depresivní lidé trpěli melancholií, o níž se vědělo, že ji zapříčiňuje černá žluč, a k jejíž léčbě se praktikovala humorální medicína.

Díky autorovu stylu psaní se před námi obraz Tartu rozvíjí jako film a my plně pociťujeme jeho smyslově bohatou atmosféru. Postavy příběhu, jako je například profesor matematiky Dimberg nebo profesor filozofie Sjöbergh, mají historický základ – text je inspirován autorovou dizertační prací. Vyprávění v sobě mísí realitu se snovými vizemi a horečnatými stavy, které nejvíce odpovídají tehdejšímu bouřlivému a nejistému období. Racionalismus učených mužů je často v rozporu s naším vnímáním, ne všechny záhady mají vysvětlení.