Na jaře roku 2003 bylo v Havaně uneseno několik lodí, které měly režimem pronásledované kubánské rodiny odvézt do exilu ve Spojených státech. Castrova vláda toho využila a zahájila rozsáhlé zatýkání odpůrců revoluce. Mladý manželský pár se dvěma malými dětmi, který rovněž plánoval útěk do USA, stál před osudovou volbou: zůstat na Kubě a riskovat zatčení a spolu s ním i to, že děti budou umístěny do dětského domova - nebo se pokusit legálně vycestovat ze země, jako turisté, ovšem bez dětí, které by musely zůstat doma v péči prarodičů. Na počátku léta téhož roku přistáli Mayda Argüelles a Liuver Saborit v Praze a požádali o politický azyl. Začala několikaletá anabáze, kdy se pokoušeli dostat za pomoci médií a mezinárodních organizací své děti do České republiky. Ve chvílích největší beznaděje si začali zaznamenávat zážitky a vzpomínky, aby jejich děti jednou pochopily, proč je museli opustit. Jejich svědectví popisuje dramatický život na "ostrově svobody", pronásledování a šikanování ze strany Castrova režimu, ale také problémy, které uprchlíkům přinášel pobyt v utečeneckých táborech a odlišný způsob života v České republice. V případě Liuvera Saborita sledujeme osudy naivního mladíka, který nadšeně studoval marxismus-leninismus a v dobré víře napsal kritickou seminární práci o poměrech na Kubě. Tím se však v očích režimu stal z nadějného studenta nebezpečný disident a začal jeho strmý pád. Zápisky Maydy Argüelles zaznamenávají zejména drama matky, která musela opustit své děti, aby měla ještě někdy šanci se s nimi shledat.