Poutník a mnich Santóka Taneda (1882–1940) zosobňuje tradiční zenové hodnoty jednoduchosti, osamění a pomíjivosti. Jeho poezie zrcadlí život plný protikladů. Osamělé souznění s přírodou střídají okamžiky hlubokého lidského sblížení. Přísná chudoba se zvrtne do bezuzdného hýření. Okamžiky klidu a odevzdání se promění v bouři emocí. Co se nemění, je prostý a zároveň významově hluboký jazyk, který občas hladí a jindy řeže do morku kostí. I proto se Santóka stal jedním z nejmilovanějších moderních japonských básníků.