Vaše příběhy jsou plné fantazie – jednou se v nich čtenář ocitá v antice, podruhé zase v budoucnosti. Odkud čerpáte své nápady?
Najít nápady není vůbec těžké, jsou všude kolem nás. Je jedno, zda si něco přečtu, zhlédnu nějaký dokument, nebo jen tak vyjedu ven do přírody. Co je však těžké, tyto nápady převést a spojit do příběhu, který zaujme nejen mě tak, abych se s ním chtěl nejméně půl roku zaobírat, ale zaujme i mládež, jejichž životní prostor a pocity by měl oslovit a přivedl je tak k jeho přečtení.
 

Kolik vašeho skutečného života se objevuje ve vašich příbězích?
To je velký omyl, že autor v příběhu popisuje sám sebe. Už často jsem zažil, že čtenář zaměnil hlavního hrdinu se mnou. Moje práce je jako práce herce. Vklouznu do cizích rolí a popisuji životní pocity dané postavy. Jen v detailech je autor sem tam viditelný. Takže z příběhu čtenář vytuší takový základní autorův postoj, například zda rád sportuje nebo je tzv. gaučák, zda je věřící atd.

Máte pro mladé hrdiny nějaké vzory?
Ano, mám. Mohou to však být jen obrázky, mladí lidé, které potkám na ulici, moje vlastní děti… Ale definitivní podoba postavy se utvoří až v mé hlavě. Proto v mých knihách nenajdete postavy, které by se podobaly reálným postavám z mého okolí.

Často se ve vašich knihách objevují exotická místa. Které krajiny vás inspirují?
Miluji cestování a poznávání cizích kultur. Navštívil jsem tedy mnoho míst, která v knihách popisuji, protože cestování jako takové mě opravdu inspiruje. K popisu prostředí se totiž potřebuje více než jen samotný obraz. Každý region má své vlastní vůně, speciální světlo, vítr, který je zvláštní atd. Když i to má být cítit v knize, musí i čtenář jakoby být na tom místě.

Vaše série Evoluce pojednává o světě po zásahu komety a skupině dospívajících lidí, kteří se musí prosadit proti mnoha nebezpečím. Není to přece jen docela znepokojivé?
Ano, je to těžká doba pro dospívající lidi a znepokojivá situace. Ale hlavní hrdinové rostou s touto výzvou. Jsou totiž něco víc než jen nezletilí. Mají odvahu, nápady a jsou schopni situaci zvládnout. To je pro mě důležité. I nyní v době koronaviru je zapotřebí odvahy, nápadů a síly. A to mladí lidé mají. Na tom mohou stavět.
 

Jaká kniha, kterou jste napsal, je pro vás „srdcovka“ a proč?
Není to jen jedna kniha. Mám na svém kontě přes 20 knih a za každou si stojím. Ale přece jen kniha, na které vždy v daný okamžik pracuji, je pro mě ta srdcová. S každou knihou žiji půl roku velice intenzivně. I ve volných chvílích na ni myslím, v duchu si povídám s postavami a doprovázím je. Jsou v ten daný okamžik částí mé rodiny.
 

Která kniha byla neúspěšnější?
Existuje mnoho forem úspěchu. Mohou to být ocenění, nebo prodejní čísla, nebo také recenze. Největší finanční úspěch měla moje kniha Medúza, nevíce recenzí měla řada Zakázaný ráj a nejvíce cen pravděpodobně Kroniky dobyvatelů. Důležité však je, že jsem všechny tyto knihy napsal.

Který jiný autor se vám líbí?
Vyrostl jsem na Roaldu Dahlovi, Ottfriedu Preußlerovi a hodně důležité pro mě byly Pohádky bratří Grimmů. Později přišli spisovatelé fantasy J. R. Tolkien, H. P. Lovecraft a Alan Dean Forster. Dnes čtu nazdařbůh to, co mi přijde pod ruku, ale láska k fantasy u mě zůstala.
 

Mnoho fantasy knih již bylo zfilmováno. Dostal jste někdy nabídku z Holywoodu nebo Babelsbergu?
Ano, v minulosti jsem již měl opce z filmových studií – a docela známých – na některé romány. V podstatě na mnoho knih jsou opce. Zfilmování se však dočká jen malý zlomek. Dosud to s žádnou knihou neklaplo, ale co není, může být.
 

Jak pracujete? Máte pevně stanovený denní plán?
Ano, můj život má pevný řád. Každý den pracuji nejméně 6 hodin denně a mám cíl napsat nejméně 1000 slov denně. K tomu pak přidávám i přepracování již napsaného textu z předchozího dne. Tím je můj den zcela naplněn. Je to velký blud, že spisovatel čeká na inspiraci. Většina spisovatelů pracuje disciplinovaně. Jeden můj kamarád, také spisovatel, mi jednou řekl, že kvalita napsaného stoupá po napsání každých 100 000 slov. Takže asi tolik slov, kolik má jeden román.

Máte pracovnu nebo píšete v kavárně či parku?
Mám svou pracovnu a většinou píšu v ní. Když mám ale šňůru čtení, píšu také v hotelu nebo kavárně. Ale nejraději píšu doma. Mám tam totiž absolutní klid, vedle sebe láhev s vodou a když už nevím, kam dál, projdu se po bytě.
 

Píšete na svém počítači nebo laptopu? Nebo píšete ještě rukou?
Doby, kdy jsem psal rukopis ještě rukou, jsou už dávno pryč. Technika ulehčuje práci spisovatele tak, že již nikdo by se jí nechtěl vzdát. Já osobně upřednostňuji počítač s velkou obrazovkou. Ale samozřejmě mohu kdykoli psát a pokračovat na laptopu. Díky zasíťování je všechno snadnější. Důležité je, abych dobře znal klávesnici a moje prsty i poslepu našly ta správná tlačítka.
 

Jak dlouho trvá, než kniha vyjde?
Od prvního nápadu až po vydání knihy může uplynout i mnoho let. Často je to jen nějaká myšlenková mapa, která vytvoří začátek. Pak pomalu dozrává ke skutečnému nápadu, který navrhnu svému agentovi nebo nakladateli. Ti o tomto nápadu diskutují, pak třeba dostanu smlouvu a napíšu knihu. Jak jsem nastínil, pro napsání a první přepracování knihy plánuji vždy tak půl roku. Pak dostane rukopis do rukou lektorka (skutečně jsou to většinou ženy) a napíše k němu své poznámky. Pak rukopis přepracuji, a nakonec je kniha vysázena. Následuje koloběh korektur a potom jde kniha do tisku. To byl ale jen hrubý přehled. Ve skutečnosti se na vydání podílí velké množství lidí, hrubým odhadem asi takových 20 až 50, než se z nápadu opravdu vytvoří kniha.
 

Chtěl jste se už dříve stát spisovatelem?
Vždy jsem chtěl dělat něco kreativního. Nejprve jsem si myslel, že to bude malování. Velice brzy jsem s tím začal a také to byla mnoho let moje hlavní činnost. I film mě velice lákal a rád bych měl praxi u nějakého studia zabývajícího se vizuálními efekty např. Industrial Light and Magic.

Později jsem zjistil, že obrazy, které mám v hlavě, nechci jen namalovat, ale i popsat. Myslím si, že pro mnoho lidí není jen jeden směr umění kreativním výrazem. Je důležité pro svou kreativitu najít to správné medium.
 

Co byste doporučil těm, kteří se také chtějí stát spisovateli?
Pište. Jednoduše začněte a nepřestávejte. Nemusí to být hned zrovna román. Napište povídku, udělejte vlastní blog, pravidelně do něj přispívejte a hledejte stejně smýšlející. Udělejte si kurz kreativního psaní a vzájemně si předčítejte texty a mluvte o nich. Co je důležité: Ať vás to opravdu baví. Ne každý se chce stát spisovatelem, ale radost z ovládání jazyka a psaní zůstane.
 

V Německu vyšel před nedávnem váš novým román s názvem: World Runner. Mohl byste o něm našim čtenářům prozradit více (kolik plánujete dílů, o čem román je…?) Ve dvoudílném románu jde o hru. World Runner je logický a technologický vývoj geocachingu. Tzv. „Běžci“ řeší určité hádanky, natáčejí videa z jejich řešení a pak tato svá velice nebezpečná dobrodružství umisťují na webovou stránku hry. Čím více kliků video dostane, tím výše stoupá „Běžec“ v žebříčku. Až doteď by to nebylo zase tak špatné, ale tvůrci hry sledují jiný a vysoce utajený cíl…

Tvůrci hry Global Games vymyslí celosvětovou výzvu: V každé zemí se smí 100 nejlepších „Běžců“ vydat na honbu za sedmi kešemi. Doprovázeni jsou virtuální režisérkou, která mnohdy nevypadá až tak neskutečně… Jen ti nejrychlejší a nejchytřejší mohou vyhrát. Cena přesáhne vše, o čem by si „Běžec“ dovolil kdy snít. Nelítostný boj o vítězství začíná. Vznikají při něm nejen nová přátelství, ale nevynese na světlo v každém vždy jen to dobré…