Autorka Dagmar Halasová strávila v devadesátých letech téměř devět let ve věčném městě Římě, po boku manžela, velvyslance u Svatého stolce. Ve své knize nesdílí jen okouzlení působivým světem soustředěným kolem legendárního papeže Jana Pavla II. Neb „nazývá kočku kočkou“, píše též sugestivně, věcně, s jemnou ironií a odstupem o událostech, které ji ve Vatikánu potkaly. Sdílí tak poznání a zkušenosti, jež jí jako „neviditelné“ manželce přinesla společensky a pracovně náročná účast ve světě diplomacie. Vatikánem, Římem, Itálií prostupují v knize „vzpomínky nejen římské...“: autorka vzdálená od domova se vrací do let dětství, do Petrovic, k letům studijním, ke svému zaměstnání, k obtížím, jimž byla její rodina vystavena z politických příčin, a k významným osobnostem, jež patřily k tradičnímu kulturnímu prostředí Pojerovy a Halasovy rodiny.