Nejslavnější dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932 Johna Galsworthyho vznikalo v průběhu šestnácti let. Teprve po napsání posledního ze tří na sebe navazujících románů bylo sdružené do celku, který proslul jako Sága rodu Forsytů. Ona a v následujících letech pak další romány přiřazované k základní linii už jen velmi volně vznikly s autorským záměrem, který je i pro dnešek velice aktuální. Galsworthy pocházel z vyšší střední vrstvy a měl štěstí, že žil v době velkých společenských změn. Anglie se proměňovala z konzervativní velmoci pozdní viktoriánské éry ve velmoc moderní, spějící nevyhnutelně ke krvavému křtu první světovou válkou. Galsworthy tyto změny považuje za první fázi úpadku. Vidí ostrý kontrast mezi hodnotami před válkou a po ní. Duchovní rozměr společnosti se smrštil a jeho místo zaujala posedlost materiálními statky, zasahující nemilosrdně a nenapravitelně lidské charaktery. Britové - ale můžeme se při četbě dívat i do vlastního zrcadla - začali žít podle hesla "užij dne", protože, jak jim připadalo, nebylo jisté, co přinese ten následující. Vydatně živná půda pro mistrovského spisovatele!