Zuzana: První pilíř a úvodní krok, který přinese rychlou, ale možná pouze krátkodobou úlevu, představuje informační detox. Jedná se o úklid nebo očistu, kterou můžete občas opakovat. Poté by mělo v každém případě následovat trvalejší řešení informačního přetížení. Nastavení systému práce s informacemi, ve kterém se budete cítit dobře, bude vám vyhovovat a nebude vyžadovat příliš úsilí k jeho udržování. Ať už to bude systém inspirovaný informačním minimalismem, ke kterému tíhneme my, nebo zcela jiným stylem, záleží na vás. Třetí pilíř tvoří informační wellness. Různé prvky zaměřené na regeneraci a péči o sebe, které přináší do života uvolnění, radost a odpočinek.

Proč vlastně vznikla tato kniha? Je určená nějaké konkrétní skupině lidí, nebo je vhodná úplně pro všechny?

Michaela: Informační detox volně navazuje na předcházející knihy Pravidla pozitivního sobectví a Pořádek nejen v hlavě. Všechny jsou prodchnuté minimalismem, zjednodušováním složitého a jógovým přístupem k životu. Zatímco první kniha mapuje základní oblasti, kterým je třeba věnovat pozornost, v té druhé šlo o jejich očistu či restart. Tato třetí kniha sleduje totéž, tentokrát však z pohledu informací, ty totiž přicházejí doslova odevšad a není snadné se v nich vyznat.

Zuzana: Kniha se hodí úplně každému, kdo si chce například poradit s informačním přetížením, bránit se dezinformacím, mít systém v důležitých dokumentech v práci i doma, nebo si chránit bezpečí a soukromí nejen v digitálním světě. Obě se s Michaelou profesně věnujeme práci s informacemi a společnou knihou jsme se rozhodly podělit o užitečné tipy a zajímavá doporučení.

Podtitul knihy je Jak si zjednodušit život v digitální době. Když si člověk knihu přečte, jak dlouho trvá, než se mu podaří nastavit nový životní styl?

Zuzana: S prvními kroky a malými změnami je možné začít v podstatě okamžitě. Kniha je prakticky zaměřená, obsahuje i cvičení, testy, tipy na další čtení, filmy nebo další zdroje. Lze ji procházet postupně a opakovaně se k ní vracet, ale také se po přečtení zaměřit třeba jen na některé části.

Michaela: Záleží na každém, aby si vybral, co mu bude vyhovat, sestavil si svoji vlastní mozaiku osvědčených postupů. Drobné změny se mohou projevit okamžitě. Úprava informačních návyků už si sice žádá trochu více času, ale může vytvořit více prostoru k práci, tvoření i radosti, obrazně i doslova.

Jak je kniha koncipovaná? Kolik zahrnuje témat?

Zuzana: Jádro knihy tvoří praktické kapitoly zabývající se informacemi doma, v práci a ve společnosti a jsou vždy rozděleny na části informační detox, informační minimalismus a informační wellness. Právě ty obsahují konkrétní tipy a doporučení.

Michaela: Úvodní kapitola je o něco více teoretická, v ní jsme se zaměřily na vysvětlení toho, jak a kudy vlastně informace v digitální době plynou. A v poslední kapitole jsme naopak přidaly pod vlivem minulého roku, který byl pro všechny opravdu náročný, také konkrétní pohled na to, jak plynutí informací a porozumění jim ovlivnila pandemie a co si z toho můžeme vzít pro budoucnost.

Kniha je dílem spoluautorství. Jak se vám spolupracovalo. A jak a kdy jste se vůbec poznaly?

Michaela: Poznaly jsme se na vysoké škole, už tehdy jsme měly dost podobná témata i zájmy. Naše role se různě proměnovaly, jednu dobu jsem vedla Zuzaně její absolventskou práci, později mi zase ona pomáhala s tou mojí. Jsme každá jiná, ale vzájemně se respektujeme. I díky tomu jsme dokázaly ve shodě spolupracovat na knize, což bývá pro přátelství docela zatěžkávací zkouška. Samořejmě to nebylo vždy úplně snadné, ale už bych třeba ani nedokázala říci, která z nás začala se kterou částí knihy, vše se propojilo v jeden celek, který dělá radost nám oběma.

Zuzana: Zjistily jsme o sobě třeba, že máme každá úplně jiný denní rytmus. Michaela píše spíše večer, já zase ráno. Když jsme se sladily, pracovalo se nám mnohem lépe. S větším časovým odstupem jsme pak jednotlivé pasáže společně dotvářely. Podílet se na napsání knihy pro mě byla úplně nová zkušenost a překvapilo mě, jak dlouho trvá, než je kniha skutečně hotová. Informační detox, jak doufám, přichází v příhodnou dobu, kdy je více než kdy jindy potřeba pečovat o zdraví a pohodu po všech stránkách. A ta informační k nim přirozeně také patří.

Cílem knihy je získání dostatku prostoru k práci, tvoření i radosti. Jak vypadá běžný den autorek této knihy, které tohoto všeho předpokládám dosáhly?

Michaela: Můj běžný den se stejně jako většiny lidí v minulém roce dost proměnil, mnohem častěji teď pracuji z domova. Ubylo třeba zbytečných schůzek či dlouhých porad, což je jedna z mála výhod celého toho jinak náročného období, kterou bych si i do budoucna ráda zachovala. Naopak nic se nemění na tom, že se snažím věnovat čas a péči svým blízkým i sobě samé, vyvažovat práci a volný čas, udržovat rovnováhu mezi profesí a tvorbou pro radost. Někdy se mi to daří více, někdy méně, to k tomu také patří.

Zuzana: Téměř každý můj den je jiný, narozdíl od informačních návyků, které tak proměnlivé nejsou. Každý den se snažím věnovat práci, rodině i sobě, tak aby vše fungovalo v souladu a pohodě.

Máte přesto někdy pocit, kdy se vám nastolený životní styl nedaří ukočírovat a občas opravdu přijde den, kdy dojde k přetížení?

Michaela: Nikdo není dokonalý, to by bylo dost nudné a předvídatelné. Kdyby se nám vždy jen dařilo, asi by ani nebylo o čem psát, protože bychom neměly chuť nic nového zkoušet a objevovat.

Zuzana: Jsou dny, kdy nevím, kde mi hlava stojí, což je spojené mimo jiné s tím, že jsem mámou malých dětí. V některých dnech mám pocit, že se vše kolem valí jako lavina a kupí se jedna záležitost za druhou. V takových chvílích se snažím zvládnout první nápor, vše si poznamenat a další kroky řešit postupně, až se lavina přežene.

Jak zvládáte situaci, do které nás uvrhl COVID-19 a která trvá už poměrně dlouho?

Michaela: Den po dni, snažím se příliš nepředvídat a žít spíše v přítomnosti. Především se snažím chovat ohleduplně. Vnímám i ekonomické a sociální dopady, které s sebou celá situace nese, a mám kolem sebe hodně lidí, kterých se citelně dotýká. Pojala jsem minulý rok jako příležitost k velké revizi, dokončování restů a uzavírání některých záležitostí. Myslím si, že nás všechny tahle sdílená zkušenost promění, nic už nebude úplně stejné jako dřív. Vše se ale jednou přežene, přijde obnova, otevřou se nové možnosti. Na to se těším.

Zuzana: Během této doby se ukázalo, že spousta aktivit, u kterých o tom nikdo dříve ani neuvažoval, se dá realizovat online. Vzdělávání i umění se staly dostupné v jiné formě, než jsme byli zvyklí. Kurzy nabízí řada prestižních univerzit z celého světa, galerie a muzea zase zprostředkovávají výstavy, koncerty nebo doprovodné akce. Běžnější je také být virtuálně v kontaktu nejen s blízkými lidmi, ale také s kolegy po celém světě. Online porady nebo přednášky mohou lidem ušetřit čas i v budoucnu.

Otázka na Michaelu Dombrovskou: V jednom rozhovoru jste zmínila, že vaším velkým přáním a snem je napsat dobrý román. Jak to s tímto snem vypadá?

Tenhle sen se nemění, přestože nijak zvlášť nespěchám a užívám si i samotnou cestu k němu. Dalším z mých přání je třeba navrhnout, ve spolupráci s nějakým designérem nebo značkou, vlastní krásnou, originální a multifunkční kabelku do města i na cesty, ve které to bude knihám slušet. Pokud by přání došla, určitě mě napadnou další. Důležité je nepřestat snít.

Jaký velký sen má Zuzana Šidlichovská?

Hlavně si přeji, aby byla zdravá celá rodina a všichni jsme byli spokojení. A jedním ze snů, které si hýčkám, je naučit se pečovat o menší včelstvo. Osladit si čaj vlastním medem musí být úžasný zážitek.

Text: Kateřina Žídková

Foto: Janka Šimáčková (Michaela Dombrovská), Miroslav Dohnal (Zuzana Šidlichovská)