Sbírka Adama Borziče Rozevírání je v kontextu současné české poezie pozoruhodným dílem hned z několika důvodů. Předně díky její schopnosti nastolit otázku po podobě spirituálního typu lyriky, který by byl adekvátní vůči současnému stavu kultury. V Rozevírání! se přistupuje k spirituálním tématům z pozice osobního hledačství, které je koncentrováno na transcendentní vazby, ale zároveň nepřestává vnímat aktuální realitu. Obdobu v současné české poezii bychom také těžko hledali pro Borzičovo pronikavé uchopení tématu rodové identity. Jeho erotismus rozehrává intenzivní významovou dynamiku mezi spirituální a erotickou rovinou výpovědi. Obdobně modelovaný je ostatně i sociálně-kritický aspekt sbírky. Sociální nespravedlnost je v Borzičových básních atakována intenzivně, byť ne s agitující přímočarostí. Borzičova angažovanost je primárně angažovaností citu, který nemůže zůstat chladným k žádné z podob nespravedlnosti a utrpení. Rozevírání! je tedy sbírkou duchovní, společensko-kritickou, ale i milostnou a intimní.