Dlouho jsem o problémech nedokázala hovořit, rodičům jsem nechtěla přidělávat starosti, před kamarády a známými jsem se styděla. Vím, jak je těžké zahodit stud a promluvit. Bála jsem se, aby mi manžel ještě víc neublížil. Za jeho týrání a násilí jsem zaplatila vysokou daň v podobě nemoci. Nadměrný stres, který vyvrcholil jeho snahou připravit mě i o děti, ohrozil můj život. Lékařka v nemocnici mi v den hospitalizace řekla: "Buďte ráda, že jste to přežila..." A právě tehdy jsem se rozhodla, že už nikdy nikomu nedovolím, aby se mnou podobným způsobem jednal. Chci povzbudit ostatní a dodat sílu každému, kdo skrývá modřiny po celém těle nebo hluboké šrámy na duši.