Recenze: Ženy bez slitování

archiv revue
Švédské autorce Camille Läckberg se přezdívá Královna severské krimi. Napsala patnáct knih, které se těší čtenářské pozornosti a oblíbenosti. Titul, který vyšel v březnu letošního roku v nakladatelství Motto, se jmenuje Ženy bez slitování.

Čtenář se seznamuje se třemi ženami – Ingid, Viktorií a Birgittou. Každá z nich pochází z jiných sociálních poměrů. Ingrid se vzdala své novinářské kariéry, aby její muž mohl pracovat na té své. Zůstala tedy doma s dcerou. Po čase však zjistila, že jí manžel podvádí. Birgittě je šedesát jedna let. Cítí, že je vážně nemocná, ale k lékařům příliš nechodí. Zjistili by totiž, že kromě nemoci má na svém těle spoustu modřin, které způsobil její manžel. Viktoria pochází z Ruska. Po smrti svého mafiánského přítele se rozhodla najít lásku přes internet ve Švédsku. Což se jí podařilo, ale z okouzlujícího pána se vyklubal vyžírka a z ní se stala služka v domácnosti a v posteli. Všechny tři ženy si jednoho dne řekly „a dost“. Tři muži musí zemřít, aby tři ženy byly svobodné.

Od Camilly Läckberg jsem žádnou knihu nečetla, ale čtenáři, kteří její tituly znají, vědí, že ne nadarmo se jí říká Královna. Proto je tato jednohubka nejspíš vybočením z řady a nezapadá do jejího zavedeného standardu. Kniha má pouhých sto třicet stran a mezi jednotlivými řádky spoustu volného místa. Rychlejší čtenář titul přečte za jeden večer.

Tím, že má kniha Ženy bez slitování formu delší povídky, autorka nedokázala hlouběji popsat hlavní protagonisty. Čtenář ví, co se děje a co se stane, ale chybí mu prostřední část příběhu. Autorka tak postavila čtenáře před hotovou věc a nechala ho domyslet, co se asi přihodilo. Kniha je rozdělena do dvou částí – ta první seznamuje čtenáře se stavem věcí, v té druhé části je samotný akt vražd.

Camilla Läckberg zmiňuje také hnutí MeToo, které poukazuje na sexuální obtěžování a domácí násilí. Tato kampaň zasáhla celý svět a vzbudila spoustu ohlasů jak pozitivních, tak i negativních. Po přečtení titulu a informací, které se MeToo týkají, kniha vyznívá trochu parodicky, což autorka nejspíš nezamýšlela. Samotné vraždy měla totiž vymyšlené opravdu dobře a dalo by se říci, že jsou snadno vykonatelné a zvládne je téměř každý. Jen škoda, že autorka celý příběh vydala v tak osekané podobě. Dokážu si představit děj, který má trojnásobné množství stran. Navzdory tomuto se kniha četla snadno a velmi rychle. Titul by se dal označit jako odpočinkový thriller pro ženy, který je bez zvratů a dramatických okamžiků.

Autor: Martina Flasarová 

 

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Ženy bez slitování

4.0 2
od 189
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Patřím mezi velké milovníky psů, zejména větších plemen. Neumím si představit život bez těchto čtyřnohých parťáků, kteří mají neuvěřitelnou moc empatie v situacích, kdy ani člověk sám často nepozná, že je něco špatně. Bydlíme v domečku se zahrádkou a je potřeba, aby nás někdo hlídal.
Pro vás, kteří jste první knihu Blanky Malé nečetli, tady máme malé shrnutí. V debutové Lásce ve špičce italské boty začala autorka vyprávět čtenářům svůj skutečný příběh, kdy je zavedla do slunné Itálie, konkrétně do kalábrijského mysu Capo Vaticano. Ve zkratce – Blance je třiapadesát a potkává se zde s o sedmnáct let mladším Agostinem, který se stává její novou láskou... Více o knize se dozvíte, když si přečtete anotaci, recenzi na knihu nebo také náš rozhovor s autorkou.

Poutavé čtení o Itálii, láska a partnerství hlavní hrdinky s o dost mladším mužem, její vztah k dcerám (především nejmladší Anně) – to vše vyústilo v dychtivost čtenářek po pokračování Blančina příběhu. Jejich touhu a volání po druhé knize si autorka vzala k srdci a slíbila jim, že se opět pustí do psaní. Svému slibu také dostála a v knize Srdce nemá vrásky jim nasdílela další část svého života. Loni v létě usedla pod olivovník a začala psát první kapitolu, jejíž děj navazuje přesně tam, kde skončil ten první, tedy na pozdim roku 2021. 


U první knihy jsem měla možnost přečíst si rukopis ještě před vydáním a tak nějak šestým smyslem jsem cítila, že by se kniha mohla stát bestsellerem. A nepletla jsem se. 

Nyní opět, už podruhé, čtu řádky sepsaného příběhu, který v květnu zamíří ke čtenářům. A znova mě přepadá tušení, že se bude hodně líbit. Blanka Malá nemusí mít nejmenší pochybnosti, že by pokračování nebylo stejně výborné jako její knižní debut. Naopak, máte se na co těšit, Srdce nemá vrásky bude ještě lepší :-).
 
No, jsem na sebe zvědavá! Začínala jsem mít pochybnosti, jestli si přece jen moc netroufám. Psát autobiografii chce odvahu a rozhodně musíte počítat s tím,  že vedle příznivých ohlasů můžete vyvolat i spoustu negativních reakcí. Ustojím to? Ptala jsem se sama sebe. Nebudu psát líbivý román, budu psát o jedné etapě svého života, o mých všedních i nevšedních dnech, které nebyly vždy jen růžové. I přesto jsem dnes kývla na to, že jsem připravená psát o svých nejniternějších pocitech, pochybnostech, prožitcích, radostech, ale i slzách. Stáli jsme před symbolem Říma, který se kdysi nacházel v samém centru největší a nejvyspělejší evropské říše své doby. Koloseum bylo místem, kde gladiátoři zápasili o holý život, bohatství a slávu a kde nálada lidí rozhodovala o tom, jestli přežijete. Připadalo mi to symbolické. Lidé budou rozhodovat o tom, jestli jako spisovatelka obstojím, a nebo jestli budu do smrti litovat toho, že jsem je nechala nahlédnout do svého života. (Srdce namá vrásky, str. 301)

V knize se dozvíte, jak se vyvíjí Blančin a Agostinův vztah.

Už pár měsíců si v Kalábrii žije hlavní hrdinka svůj italský sen se vším, co k němu patří: křišťálové moře, výhled na Stromboli, báječné jídlo a pohledný Ital – osudový muž, který se nebojí plánovat s Blankou společnou budoucnost. A to i přes jejich sedmnáctiletý věkový rozdíl.
 

Děj se tentokrát nebude odehrávat pouze na Sicílii u Agostinových rodičů, ale zavede čtenáře i na návštěvu do Prahy a Hradce Králové, kde se opět setkají s Blančinou kamarádkou Rózou a Jiřinkou a s jejími dcerami Mirkou a Annou. Kromě prosluněné Sicílie a Česka zavítáme také do zasněžených Dolomit, kam se Blanka s Agostinem na čas přestěhují za prací.
 

Srdce nemá vrásky přináší stejně jako první kniha řadu tradičních italských receptů. Můžete se tak těšit například na Purpetti i milingiani neboli kalábrijské lilkové kuličky, Chiacchiere di carnevale neboli karnevalové povídačky či tradiční kalabrijský vánoční pokrm – špagety s ančovičkami a opečenou strouhankou.

Kdo ví, možná se od Blanky Malé dočkáme jednou i italské kuchařky...

Knihu si přečtěte v případě, že máte rádi oddechové, (ne)jen letní a místy i pikantní čtení, a především pokud vás zajímají odpovědi na následující otázky: Zasáhne do Agostinova rozhodnutí jeho tradičně smýšlející katolická rodina, pro kterou je manželství posvátné? Poznamená vztah hlavních hrdinů přesun do italských Dolomit?


„Nic nebude!“ definitivně jsem ukončila Italovy pokusy se milovat. „Va bene.“ Agostino mi znechuceně položil ruku kolem pasu a ukončil milostnou předehrou. Česká duchna začala hřát, a horkokrevný Ital musel naopak vychladnout.  (Srdce nemá vrásky str. 85)


Nechte se vtáhnout do příběhu, ve kterém se opět setkáte s Agostinem, Annou, Rózou, signorou Domenicou a dalšími postavami, které vás provázely knihou Láska ve špičce italské boty.

- zik -

O autorce


Blanka Malá se narodila 18. 2. 1965 v Jičíně.

Je matkou tří dětí a babičkou dvou vnuček, jedné člověčí a jedné psí. Vodnářka, která svůj profesní život zasvětila rozhlasovému mikrofonu, jak v soukromých rádiích, tak i v Českém rozhlase Hradec Králové. Žije střídavě v Hradci Králové a na jihu Itálie. Nemá ráda blátivou zimu, dršťkovou polévku a povrchní lidi. Má ráda slunce, moře, bonbony Mon Cheri a Itálii ve všech jejích podobách.









 
 
V únoru vydalo nakladatelství Motto detektivní příběh Dceřina kletba od nadějné české autorky Terezy Bartošové, autorky hitu Vodník. Minulost se střetává s přítomností a na povrch vyplývají zajímavé skutečnosti…