Autorka Michaela Duffková, alkoholička a následně abstinující alkoholička, nám prostřednictvím příspěvků ze své facebookové stránky a deníkových zápisků předkládá svůj příběh. Neskrývá nic, až si říkáte, zda by některé věci neměly zůstat pod pokličkou – a zbytečně nečeřit jak vidno už tak napjaté rodinné vztahy. Tím, že je to psáno v ichformě a autorka nabízí možnost nahlédnout do svého soukromého života, je kniha Zápisník alkoholičky pro čtenáře samozřejmě lákavá. Co mi ale vadilo, je, že tím, jak je kniha poskládaná z různých příspěvků, se některé záležitosti opakují, jen jinými slovy. Myslím, že toto šlo doladit a na autenticitě by to neubralo.
Facebookovou stránku založila s úmyslem anonymně sdílet své zkušenosti, protože sama o této problematice našla málo informací. Chtěla tím pomoct jednak sobě – bráno jako forma terapie, ale i ostatním „kolegům“ z protialkoholních skupin, těm, kdo mají mezi svými blízkými lidi se závislostí, nebo těm, kteří s tímto bojují sami. Po nějaké době se rozhodla udělat další velký krok – vyjít z anonymity a ukázat tvář svým fanouškům na sociální síti. Pak přišly besedy, rozhovory, ocenění Magnesia Litera za Blog roku 2019, práce na této knize a také založení centra pro léčení závislostí.
V jejím životě se stalo i to, co je noční můrou pro ty, mezi jejichž nejbližšími osobami je alkoholik. Zátěžové situace jí tedy nechybí. Ale jak píše, k alkoholu ji to již netáhne, i když její rodina je stále na trní, zda vše ustojí bez sáhnutí po sklence.
I kdyby měla být inspirací jen pro pár ztracených duší, které se potýkají s drogou, jež je dostupná na každém rohu, má to smysl.
Autor: Radka
