Valérie Perrinovou jsem si zafixovala jako spisovatelku, která píše dojemné, poetické a laskavé příběhy s nepředvídatelnými zvraty. Má neobyčejný dar psát o těžkých tématech, jako je smrt, ztráta a smutek, a zasadit je do spletité zápletky. Mezi její schopnosti patří i to, že dokáže popsat chutě, vůně, strach i psychickou bolest. Mistrně pracuje s napětím a čtenáře drží v očekávání, co se stalo a co z toho plyne pro přítomnost. Nejinak to je i v její letošní novince. Kniha Teta je vyprávěna v nelineární časové ose (pojímá několik desítek let), kde se současné události prolínají se vzpomínkami či s různými záznamy (které záměrně nechci specifikovat). Postavy v románu Teta jsou perfektně a do detailu propracované, navíc z více úhlů pohledu, což vede k možnosti udělat si pěkný přehled o charakterových rysech dané osoby.
Valérie Perrinová nás rovnou vrhá do nesnadné situace: Hlavní hrdinka Agnes je informována o tom, že její teta právě zemřela. Nemilá zpráva, o to víc, když její milovaná teta Colette Septembrová zesnula už před třemi lety. Alespoň to si Agnès celou dobu myslí. Když ale dorazí do městečka Gueugnon, téměř ve středu Francie, v němž její teta žila a kde se děj převážně odehrává, v márnici policistovi dává za pravdu, že se skutečně jedná o Colette. Agnès vlivem okolností zůstává v Gueugnonu, aby se popasovala se záhadou týkající se úmrtí a odhalila, co se za ní skrývá. Tím pádem se děj pomalu začíná rozlévat do vícero stran a ušetřen nebude nikdo z okolí Colette, tiché, šedé myšky, která trochu extravagance a vystoupení ze svého jinak unylého života zažívá jen na fotbalových zápasech. Colette je vskutku zajímavá postava – v drobné ženě se ukrývá obrovská síla.
Stránky do konce knihy ubývají a je to tady zase... To, co na Perrinové mimo jiné tak miluji. Říkám si, že nic víc už se nemůže stát, je potřeba jen vyřešit tuhle zápletku, protože zbývá už jen několik desítek stran, a bum – přijde do toho zase nějaká velkolepá událost z minulosti, kterou je potřeba odkrýt. Perrinová mě tím pokaždé překvapí.
Tetu si v knihovničce s radostí řadím za předchozí tituly Perrinové: Vyměnit vodu květinám – která pro mě i nadále zůstává top, Tři a Zapomeňte na neděli a opět budu nervózně vyhlížet její následující román.
Recenzentka Radka
