Sudety si možná spíše spojíme s drásavou barvou. Ale antologie Sudety Ztracený ráj je kompletně vyvedena v modré barvě – ať už stránky oddělující kapitoly, písmo i ilustrace. Tato modrá barva navozuje uklidnění. Ilustrace tady má svůj obrovský význam, a to i díky tomu, že ji má na svědomí známý český ilustrátor Jaromír99.
Za touto knihou je vidět velký kus práce, kterou nezbývá než ocenit. Co se týče vizuální stránky: ilustrace jsem již zmiňovala. Dále to je třeba papír, který je kvalitní, a nerozpadne se vám pod rukama, jak to u některých dnešních výtisků bývá.
Každý z autorů si vybral tu oblast pohraničí, k níž má blízko - např. Petra Klabouchová se zaměřila na Šumavu, Jaroslav Rudiš na severní Čechy, Petra Dvořáková na Znojmo atd. Je to zajímavé i z toho pohledu, jak pohraniční oblasti vnímají různí autoři. A pozor, nenechte se mýlit, tak jako já – do čtení jsem šla automaticky s tím, že se budu pohybovat v období druhé světové války a těsně po ní. Ale kdepak.
Povídkové soubory přinášejí rozmanitost. Většinu autorů, kteří přispěli do tohoto souboru, znám. Znám jejich styl, kterého se drží i tady, a je příjemné jít do něčeho, co už máte jako čtenář ověřené, a třeba se i utvrdit v tom, že ten daný autor používá zrovna tyhle prvky, které jsou pro něj typické. Na druhou stranu jsem se díky této sbírce seznámila s pro mě dosud neznámými autory (David Jan Žák, Michal Vrba) a jejich tvorba mě zaujala o to víc – jejich povídky se zařadily k nejlepším. I tato pestrost patří mezi přednosti celého souboru.
Recenzentka Radka
