Auguři jsou vyvraždění. Nadaní jsou svázáni zásadami a nemohou se nijak bránit. A v této době žije i Davian, který sice má Nadání, ale nedaří se mu Esenci ovládat a co víc, Zkoušky se nezadržitelně blíží a Daviana svírá strach, že se z něho stane Stín - vyvrhel ze společnosti, který přišel o schopnost ovládat Esenci a je nucen protloukat se životem. Podaří se mu z toho nějak vyváznout?

Na jiném místě se v lese probudí krví zborcený muž, který si na nic nevzpomíná a za sebou má vyvražděnou vesnici. Kdo je tento záhadný mladík a opravdu všechny vyvraždil právě on?

Kolem Olinovy ruky se rozzářila aureola mihotavého světla a vzápětí záře začala proudit po jeho nataženém ukazováku do kotouče.
Celé Leehimovo tělo se roztřáslo.
Nejprve se chvělo jen trochu, sotva znatelně, ale pak se prudce zazmítalo, když jeho svaly zachvátila křeč. Talean zlehka položil Leehimovi ruku na rameno, aby se chlapec nepřekotil i se židlí.
Po dalších několika vteřinách zvedl starší Olin prst z kotouče, ale Leehim se pořád svíjel v křečích. Když Davian spatřil, jak se od Leehimových očí šíří tmavé čáry, ošklivé černé žíly plazící se po chlapcově tváři a vysávající barvu z jeho kůže, ucítil v hrdle žluč. Takhle znetvořený bude Leehim po zbytek života.


Orientace v knize

Hned na začátek musím říct, že je velmi těžké se v téhle knize orientovat. Její součástí je sice mapa, na které můžete sledovat putování hlavních hrdinů, ale já osobně bych radši uvítala slovníček pojmů. Autor totiž zvolil nejenom velmi netradiční jména, jež si jen tak někdo nezapamujte, ale navíc většina postav má více oslovení a vám tak při čtení vznikne pěkný guláš. Přiznám se, že než se v tom čtenář zorientuje, trochu to kazí dojem ze čtení. Když už jsem u toho slovníku, neškodilo by ani přidat překlad cizí řeči, občas se totiž stane, že nezjistíte, o čem je v dané situaci řeč.


Hodnocení

Ale teď už k samotnému příběhu. Začátek knihy se čte trochu hůř, protože si pro nás autor vymyslel nový svět prodchnutý Esencí a snaží se nás seznámit s jeho pravidly a postavami.

Celým příběhem nás provázejí pohledy několika hlavních hrdinů, které se v průběhu knihy rozcházejí a zase scházejí, čímž se vám nabídne možnost udělat si komplexnější obrázek o celém světě. Když už jsem u těch postav, nelze nezmínit, že většina jich je velmi sympatická a ihned si je oblíbíte a většinu času tak budete přemítat nad tím, aby se jim nic nestalo.

Co se týče popisů, autor se většinou snažil co nejvíce věcí vysvětlit polopatě, aby je čtenář mohl co nejjednodušeji pochopit, ale ne vždy se mu to dařilo. Přišlo mi, že na některých místech mohl v popisech ubrat a jinde zase přidat.

To ale nic nemění na faktu, že se autorovi povedlo stvořit velmi zajímavý svět plný politikaření, intrik, čtení myšlenek, nahlížení do budoucnosti, násilí a téměř žádné romantiky. A to si nedělám srandu. Prostě v knize Stín věcí ztracených najdete opravdu téměř vše, co vás napadne. A kupodivu to funguje dobře a nepůsobí nijak přeplácaně, ba naopak, dokonce to čtenáře navnadí, aby pokračoval ve čtení a zjistil víc.

A čím víc se blížíte ke konci, tím víc příběh graduje a vy se nebudete moci odtrhnout, až se dostanete k samotnému závěru.

Konec příběhu je sice celkem překvapivý a rozhodně naláká na pokračování, ale je možné, že budete tušit, co se na vás chystá díky náznakům, které autor v průběhu příběhu utrousí. 

Ve výsledku to vůbec nebyla špatná kniha, spíše naopak. Většinu vyprávění se neustále něco děje, ať už souboje pomocí mečů či esence nebo neustálé politikaření a boj o moc. Sice jsem od knihy nic moc neočekávala, ale za to jsem si ji parádně užila. Takže pokud máte chuť na příběh, kde mají hrdinové nepřeberné množství schopností a dokonce i cestují časem, rozhodně se pusťte do téhle knihy.

Autor: Eliška Richterová