Na jednom místě v poli plném borůvčí, kdesi v americkém Maine, se pro jednu indiánskou rodinu skrývá nepředstavitelná vlna bolesti. Právě při sběru, mezi nízkými záhonky lahodného ovoce, nachází rozvětvená rodina předpeklí svých budoucích životů.
V povídání svých životních příběhů se střídají Joe spolu s Normou. Již od samotného počátku je čtenáři odtajněn vztah mezi těmito dvěma hlavními postavami, avšak tato vědomost nikterak neubírá na čtivosti, originalitě, ani hloubce myšlenek.
Joe celoživotně trpí ztrátou nejmladší sestřičky a je až do svých posledních dnů přesvědčen, že tehdy nezemřela a stále cupitá po tomto světě, snad šťastná a spokojená.
„Hněv je vyčerpávající. Když se ho budeš držet, vysaje z tebe život.“ – citace z knihy, str. 261 –
Norma měla celé dětství zahaleno hávem tajemna. Matka ji hlídala na každém kroku jako ostříž. Úzkostlivě na ní lpěla, a tak Norma toužila po jediném, alespoň po špetce svobody. Té se jí dostává až nástupem na vysokou školu, kdy opustí rodné hnízdo.
Román Sběrači borůvek je o nebývalé síle rodičovské, ale i sourozenecké lásky, a to přesto, že se po hrůzných zážitcích veselá rodina mění v truchlivou a v mnoha směrech letargickou hromádku jedinečných osobností. Celoživotní noční můry se později přetaví do jasných vzpomínek na dávné dětství, které mělo být násilně zapomenuto.
Román dokazuje, že pokud je láska pevná jako skála, tak ani půl století odloučení nepřeruší rodinná pouta a se svými nejbližšími pouze bezstarostně navážete tam, kde vás osud nedobrovolně přeťal.
Věděla jsem, že mě bude čekat nesmírně citlivé dílo, ale tohle byl jeden obrovský emoční nával! Prolila jsem tolik slz, ať už vyvolané bolestnými scénami, či těmi, ve kterých dochází ke znovunalezení ztracené dcery a sestry. Zážitek z přečteného byl extrémní a knihu řadím mezí své top tituly.
Autor: Denisa Šimíčková
