Mladistvé uhranutí leninskými revolučními ideály, účast v ruské občanské válce na straně bolševiků, budování nové, údajně „spravedlivé“ společnosti a poté zastřelení v moskevské věznici Butyrka za protistátní činnost – tak by se dal v jedné větě shrnout život Isaaka Babela. Jak známo, stejných či podobných lidských tragédií bylo v té době bezpočet. Jediné, co trochu udivuje, je skutečnost, že tento samorostlý podivín přežil Velký teror v letech 1937/38 a zatčen a popraven byl až o dva roky později. Když se totiž seznámíme s jeho literární tvorbou, pak je nám hned jasné, že pro takovéto osobnostní typy nemohlo být ve stalinistickém režimu místo...

Těch paradoxů bychom u něj našli víc. Jak je např. možné, že povahově dobromyslný, apolitický a naprosto nevojensky založený Isaak Babel vstoupil v roce 1917 do Čeky a poté bojoval v Rudé armádě pod velením maršála Buďonného proti bělogvardějcům? Jednalo se o naivitu, pomýlené světonázorové přesvědčení, touhu po dobrodružství? To se již nedozvíme, jisté je pouze jedno – díky jeho zápiskům z fronty vznikla kniha Rudá jízda, kterou můžeme bez jakýchkoli pochybností označit za geniální.

Literární útvary, jež v ní nacházíme, lze stěží označit (třebaže je to tak prezentováno) za povídky. Jde spíše o tu delší, tu kratší skici, v nichž autor propojuje konkrétní válečné zážitky s úvahami nad smyslem tohoto bratrovražedného běsnění, jeho citlivou duší tak bolestně prožívaného. A právě podivuhodná symbióza zemitého naturalismu s podivně melancholickým údivem nad tím, kde se to (on, dobrák od kosti) vlastně ocitl, vtiskuje jeho vzpomínkám onen jedinečný odér prostoduché upřímnosti, který učaroval již tolika generacím čtenářů.

Hned však dodejme, že Rudá jízda rozhodně není lehká četba. Isaak Babel se pasuje do role nezúčastněného pozorovatele, který jako by pod lupou intelektuální nadřazenosti studuje a komentuje lidské válečné hemžení. Nejde mu přitom o nějaké strategicko-taktické jemnosti bojových operací, podobné záležitosti jsou mu naprosto cizí. Zajímá ho jen a pouze konkrétní jedinec s jeho válkou deformovanou morálkou, resp. fascinují jej výjimky z pravidla této determinace, kdy se člověk v určité mezní situaci navzdory všem předpokladům a očekáváním zachová „iracionálně“, tedy lidsky a mravně. Když k tomu připočteme poetičnost Babelova literárního stylu, jeho vytříbený smysl pro lyrické vnímání přírody, jejích krás i přísných zákonů vzniku a zániku, pak nelze jinak než doporučit Rudou jízdu co nejširšímu okruhu čtenářů...

Když Stalinova NKVD po jeho zatčení Isaaka Babela fotografovala, bezděčně tím dala příštím generacím možnost nahlédnout do duše tohoto výjimečného muže. Z těch snímků na nás hledí tvář člověka, který žije ve svém vlastním, pro ostatní nepřístupném světě transcendentních idejí a příliš nevnímá, co se kolem něj děje. Asi není náhodou, že po Stalinově skonu byl Babel mezi prvními, koho posmrtně rehabilitovali.