Jack žije v Londýně a v létě se spolu se dvěma přáteli vypraví do Afriky. Letí tam se svými rodiči, kteří míří do Konga na konferenci o ochraně životního prostředí. Poklidný start prvních stránek knihy vystřídá napětí ve chvíli, kdy se při výpravě do afrických pralesů přihodí  Jackovi a jeho kamarádům nepříjemná událost. A tou to nekončí. Když už se zdá, že jsou všichni v bezpečí, Jackovi rodiče jsou uneseni žoldáky, nikdo ovšem neví, kde v rozlehlém deštném pralese vězí a co přesně se s nimi stalo. Skupina tří teenagerů se pouští do pátrání na vlastní pěst poté, co zjistí, že nikdo z dospělých, ale ani policie jim nepomůže. A protože se děj odehrává v afrických pralesích, nechybí zde setkání s gorilami, šimpanzi, ale také bandity a pytláky.

Jack se domnívá, že únos jeho rodičů má souvislost s tantalovými doly, chybí mu však důkazy. A navíc mu při pátrání hází klacky pod nohy jeho strýc Langdon, bratr jeho otce.

„Neříkáš mi všechno, co víš,“ řekl jsem. Vyznělo to příkřeji, než jsem zamýšlel, a Caleb, kterého do té chvíle rozhovor podle všeho nezajímal, ostře vzhlédl, aby viděl, jak to jeho otec přijme.

Langdon postavil sklenici na stůl. „Prosím?“ zeptal se nevzrušeně.

„Tím jsem tě jenom chtěl poprosit, abys mi rozhodně nic netajil.

„To bych neudělal, Jacku.“ Usmál se na mě, až se mu zablýskly zuby. „Připouštím, že mi dělá trochu starosti, že zatím nemám žádnou zprávu od svých lidí, ale nejspíš o nic nejde. A rozhodně tě v této fázi nechci plašit dohady.

Z jeho ujišťování se mi svíraly vnitřnosti nervózními obavami.

„Co můžeme udělat, abychom našli Jackovy rodiče?“ zeptala se Amelie. „S kým se můžeme spojit, aby pomohl?“

„Všechny patřičné kroky jsem podnikl sám,“ odpověděl Langdon pevně. „Teď musíme prostě čekat. Určitě se nám brzy ozvou.“

Dobrodružná výprava za záchranou Jackových rodičů bude stát trojici přátel (Jacka, Amelii a Xandera) spoustu sil a nejednou se ocitnou i v takových situacích, kde budou mít co dělat, aby uchránili svůj vlastní život.

Při čtení románu jsem ocenila, že jsem se ani na chvíli nenudila. Nutkání otáčet stránku za stránkou nemám u každé knihy, v Průtrži mě k tomu autor donutil. Wilbur Smith to zkrátka umí, je vynikající vypravěč. Zajímavé bylo také to, jak jsou povahy tří hlavních protagonistů rozdílné. Rozhodně nikomu z nich nechyběla odvaha, a hlavně ochota pomoct jeden druhému. Kniha přináší koktejl přátelství a zrady, do něhož autor umně namíchal i ekologické problémy související s těžbou v deštných pralesích Konga. Navíc odhaluje zdejší nelidské zneužívání tisíců dětí, které se v tomto silně znečištěném prostředí využívají na práci a s nimiž je zacházeno jako s otroky.

… zrak mi padl na čtyři postavičky necelých padesát metrů od nás.

Nebyli to trpaslíci, ale děti.

A když jsem se po dole rozhlédl pečlivěji, zjistil jsem, že jsou tu další: děti mnohem mladší než já, které se dřely mezi dospělými.

Průtrž doporučuji nejen mladším čtenářům, kterým je kniha určena, ale i dospělým, kteří se díky dobrodružství, jež nepostrádá vygradované napětí, přenesou do doby, kdy se zatajeným dechem hltali řádky knih Julese Verna, Jacka Londona, nebo českého (škoda, že opomíjeného) autora Františka Běhounka.

Autor: Kateřina