Pokud se bojíte, že už si nepamatujete události z prvního dílu Mýtonoši, tak Pokrevní cejch naštěstí připomíná na začátku nejdůležitější události. Čtenář si díky tomu rychle vybaví stěžejní body pro pokračování a nemusí se bát, že by se ztrácel. Mýtonoši mi připadali jako učebnice dějepisu, v Pokrevním cejchu již naštěstí není tolik historie ani takové množství informací, ale naopak se tady pracuje s tím, co už víme. Budeme sledovat, jak fungují naučené schopnosti z prvního dílu a společně s hlavní hrdinkou se budeme pokoušet přijít na to, jak s nimi zacházet. Bohužel Bree pro mě i tentokrát byla kámen úrazu, zkrátka si k ní nedokážu najít cestu. Je fajn, že máme netypickou postavu, která ke všemu přišla jak slepý k houslím a musí se učit úplné základy, není instantně všemocná, ale nedokážu se vcítit do její povahy. Jedná hrozně neuváženě, sama se nedokáže pro nic rozhodnout a místy mi přijde, že se chová sobecky a nemyslí na své okolí. Naopak jsem hrozně ráda blíže poznala postavy Williama, Selwyna a Alice. Ti za mě už hodně táhli první díl a jsem moc ráda, že v tom druhém dostali více prostoru. Stejně tak může čtenář podrobněji poznat démonický svět a setká se s dalšími postavavami, které k němu přísluší. Démoní linka mě moc baví a ráda se dozvídám další věci. Doufám, že autorka Tracy Deonn tento námět v příštím pokračování neopustí a ukáže nám toho ještě více.

Děj mi nepřipadal už tolik pomalý, v podstatě se od první kapitoly něco dělo. Líbí se mi to velké spiknutí, díky němuž zjistíme, že prostě nic není černobílé. Nechybí zde ani působení na emoce čtenáře, kapka zrady a (za mě tedy trošku zbytečné) zapojení milostného trojúhelníku. Ovšem chápu, že pro některé se jedná o oblíbený milostný trope. Je tady i bad boy X good boy, což pro mě byla jasná volba.

Co pro mě v knize Pokrevní cejch působilo až moc, pak asi posledních sto stran. Byla jsem spokojená se směrem, kterým se příběh ubíral, ale připadalo mi to, jako kdyby chtěla autorka na konci pustit co nejvíce bomb. Ve finále se tedy v posledních kapitolách stala spousta věcí, které se klidně mohly stáhnout na polovinu a vytvořit velmi zajímavý konec, ale takhle to spíš působilo zbrkle, se snahou co nejvíce šokovat. Nicméně jsem i přesto zvědavá, co je nás čeká ve třetím dílu. Z této série mám zatím takový pocit, že autorka jen otevírá další možnosti, místo toho, aby něco uzavřela a začala novou věc. Trošku se bojím, aby toho na ní ve finále nebylo moc a aby si dokázala poradit.

Autor: Bunny