Spisovatel Jan Švancara (1982) pochází z Brna, kterému zasvětil celý dosavadní život. Proto nijak nepřekvapí, že Brno je také dějištěm jeho detektivního románu. Ačkoliv Švancara vystudoval politologii a nyní pracuje jako analytik, literatura je jeho vášní a neoddělitelnou součástí. Detektivka Podzimní boogie-woogie vyšla v nakladatelství Pointa a o její vydání se do velké míry zasloužil sám autor. Pointa je projekt, díky kterému vychází knihy za finanční podpory budoucích čtenářů. Ti investují do vydání a vždy je otázka do loterie, kterak si konkrétní kniha povede.
Od počátku bylo zřejmé, že na Podzimní boogie-woogie se čtenáři těší a nemůžou se dočkat vydání. Kniha je napsána v duchu takzvané americké drsné školy, ale protože je autor inteligentní chlap, pochopil, že je lepší napsat příběh parodující tento žánr, než se držet schémat, která by v dnešní době mohla působit směšně. Hlavní hrdina Viktor se chová a mluví jako drsňák, ale my tak nějak tušíme, že jde spíš o smolaře, který se vyhýbá násilí. O svých vyšetřovacích schopnostech si nedělá žádné iluze a svůj velký případ přijme jen proto, že ho považuje za banalitu. Jenže ouha!
Z obyčejné sledovačky mladé studentky se brzy vyklube zločin hodný Phila Marlowa. Počátky zločinu pocházejí už z první světové války, a tak je text proložený zážitky jistého vojáka. Tyto pasáže jsou velmi pochmurné, což je v ostrém kontrastu s Viktorovým vyprávěním v první osobě. Autor miluje bláznivý humor a nezáleží na tom, zda je verbální nebo situační. Nad některými hláškami se budete chytat za hlavu a myslím, že velkou část knihy prochechtáte. Jediný nedostatek vidím v tom, že autor šetřil literární omáčkou. Hlavní je tady zápletka a už nezbyl čas na popisy nebo charakteristiky.
Ano, patří to k žánru americké drsné školy, kde šlo o akci a dialogy, ale dnešní čtenáři jsou rozmazlení a určitě by ocenili popisy míst, kde se děj odehrává, nebo charakteristiky vedlejších postav. Případ se točí kolem obrazu a některé postavy si libují v intelektuálních disputacích. Je znát, že autor má přehled a že se vyzná. Proto je škoda, že celá kniha má pouze 144 stran. Myslím, že z námětu se dalo vytěžit mnohem víc. Otázka ale je, zda není rozsah knihy závislý na tom, kolik sponzorů a budoucích čtenářů kniha získá.
Přesto je Podzimní boogie-woogie zábavná a svižná jednohubka, která vám rozechvěje bránice, i kdybyste se potýkali s depresí. Viktor je neuvěřitelný chlápek. Chová se jako slon v porcelánu a zkazí i to, co se zkazit nemůže. Neumí to se ženami, neustále se ztrapňuje a jeho bohatou fantazii by mu mohl závidět leckterý autor špionážních thrillerů. Jsem si jistá tím, že si ho zamilujete a že si budete přát, aby se zase objevil v nějakém potrhlém případu.
Autor: Veronika Černucká
