Senzace za senzací! Polopravdy. Odsuzování. To je primární charakteristika bulvárních médií, jejichž pracovníci se ženou za každou špinavostí a nestydí se si věci přimýšlet. Nepřiživujme jejich zvrácenou obživu, která ničí lidem život. Každý člověk je jiný a ne každý zvládne mediální masáž namířenou na svou osobu. Myslím si, že bulvár má velký podíl na zničení života mladého kluka. Vzpomínám si na to taky. Poslední srpnový den roku 1997. Z televize se dozvídáme, že princezna Diana, která často zaplňovala mediální prostor (nutno říct: ne ze své vůle), měla autonehodu… Už tato tragická událost musela Harryho a Willyho formovat. Jenže tím stíhání ani zdaleka neskončilo…

Kniha Náhradník v lidech vzbuzuje tolik emocí, protože jsou z médií nasáklí převážně kritikou směřovanou na Harryho a Meghan. Málokdo si ale řekne, že chce znát situaci z více úhlů pohledu – a tím pádem si na to vytvoří svůj vlastní názor, kterým nás nemasírují tisk či televize. Ale to je právě to, co bychom měli udělat, pokud se chceme k nějakému tématu vyjadřovat. Harry je teď prezentován jako kritik „koruny“. Ale vše se na něj dlouhodobě lepilo a nepatří zkrátka mezi ty, kteří by to ustáli. Je to špatně? Musí tak být zákonitě černou ovcí rodiny, protože je z „trochu“ jiné sorty než my ostatní smrtelníci? Byl nešťastný. Dlouho, strašně dlouho. Člen královské rodiny nemá nárok na opak? Před tím, než si kritici Harryho a Meghan půjdou odložit na sociální síť svůj hnůj, ať to zkusí tentokrát opravdu jinak. Ať si knihu Náhradník přečtou – ne útržky z ní, ale komplet, aby si mohli udělat ucelený obrázek. Harryho „zlomení“ mělo svůj vývoj. Ano, v mnoha věcech byl pošetilý, a zpětně to reflektuje. Vyniká ovšem v jiných věcech – a pojďme si říct, že 99 % jeho odpůrců by nezvládlo vojenský dril, udělat si „papíry“ na helikoptéru či bojovat ve válce.

Autobiografie je neobvykle čistě textová. Uvnitř objevíme pouze jednu fotografii – v kapitole = životní etapě, která dospělému Harrymu překlopila veškeré bytí. Hádejte, která to byla… Meghan rozvířila vody v mnoha ohledech. Harry, který dlouhodobě toužil po lásce a rodině, najednou našel spřízněnou duši. Po mnoha vztazích, které v knize bez obalu popisuje a které nevyšly převážně kvůli mediálnímu tlaku, se zjevil někdo, kdo se snažil vše ustát. Ale pak začala padat kritika i na Meghaninu hlavu, včetně pronásledování její rodiny a přátel. A bylo to nekonečné. Koruna, tradice, království a jeho zachování – jasně, není pochyb o tom, že to není běžná rodina, do níž vpadl narušitel a neználek Meghan. Tím víc je ale tristní, že o nich média mohla bez postihu psát lži, stíhat je na každém kroku, ať už na zemi či ze vzduchu.

Bude to znít pateticky, uvědomuji si to, ale musím to vyklopit tak, jak to cítím: po přečtení mi dává smysl říct, že Harry si zvolil lásku – když neměli jinou možnost, jak svůj rodinný život zkombinovat s povinností členů královské rodiny. Odporní paparazzi byli všude a bránit se nebylo možné. Harry není člověk, který v životě dělal jen správné věci – ale kdo z nás ano?, ovšem je to také člověk, který v sobě nosí touhu zděděnou po své mamince – pomáhat a dále mít v životě klid a hlavně rodinu, kterou chce chránit. Harry ve své autobiografii mluví otevřeně o všem – o lehkých drogách, o tom, jak mu umrzl při výpravě na severní pól penis, ale také o narození svých milovaných potomků či odchodu babičky – královny Alžběty II., s níž měl zvláštní pouto.

Recenzentka Radka