„Ve dne člověka poslouchají ptáci, v noci myši.“ – citace z knihy, str. 101 –
Čihjon Pak podává obraz mladé ženy, která je zprvu zcela oddána Straně i autokratické rodině Kimů. Stejně jako většině obyvatel, ani jí ostatně nic jiného nezbývalo. Celé bytí se v KLDR točí kolem loajality vůči režimu a zavedené ideologii čučche.
„To, že měl někdo dobrý třídní původ, ještě neznamenalo, že by se měl dobře. Třídní zařazení bylo pouze kritériem pro to, jakou příležitost mohl člověk dostat.“ – citace z knihy, str. 51 –
Že je něco špatně, si začne uvědomovat až s nástupem do zaměstnání – jako učitelka na základní škole den za dnem pozoruje bídu na svých žácích, kteří jeden po druhém odpadají jako stébla ve vánku – umírají na podvýživu způsobenou hladomorem. Vedle toho si začíná všímat i dalšího utrpení, které dříve přehlížela – nedostatek nejen jídla, ale prostě všeho, co je v našem životě zcela běžnou součástí, dále zima, nedůsledná hygiena, pochybná zdravotní péče i vzdělání. Uměle pěstovaný kult osobnosti tomu dodává pouze pomyslnou korunu!
„I když tam lidé žijí v nepředstavitelných podmínkách, nikdo se neodváží si stěžovat.“ – citace z knihy, str. 108 –
Čihjon po zažité beznaději konečně otevírá oči. Prozřela! Na nic nečeká a prchá i s rodinou do Číny. Jenže ani tam se nesetká s hezkým přijetím, ba naopak. Dostane se jí té nejhorší životní zkušenosti a zrady od někoho, od koho by to ani v nejmenším nečekala. Jak Číňani Korejce využívají, jsem si měla možnost přečíst již v jiných knihách s výpověďmi uprchlíků. Zejména ženy se málokdy vyhnou znásilnění, ostudnému ponižování a otrocké práci.
„Čím to, že sladké okamžiky lidského života jsou tak snadno zatlačeny vahou bolestných vzpomínek nesmazatelně vrytých do zborceného srdce?“ – citace z knihy, str. 143 –
Čihjon musela nastřádat hodně odvahy, aby se takto otevřela světu. V KLDR se její jméno jistě skví na prvních příčkách nepřátel lidu. Jistou symboliku sblížení můžeme vnímat také v tom, že se rozhodla vést tento rozhovor s jihokorejskou spisovatelkou a aktivistkou v oblasti lidských práv, Serin Čche, tedy příslušnicí tolik znepřáteleného a nenáviděného státu.
Netuším, proč mě tato kniha po svém vydání minula. Netuším, proč ji nevidím častěji propagovanou na sociálních sítích! Tuhle knihu, a jí podobné, by si měl přečíst každý, kdo má neustálou potřebu si na něco stěžovat. Měl by si to přečíst každý teenager, ať si uvědomí, v jak bohaté společnosti si tu žijeme a že nemít nejnovější iPhone fakt neznamená konec světa.
Kniha Můj život v Severní Koreji je doslova nabušená intenzivními emocemi – od poměrně úsměvných situací až po úplné zhroucení lidského ducha, z kterého se mi chtělo akorát tak brečet.
„Díky těm bezvýznamným okamžikům, díky vzpomínkám, jak jsme se dokázali smát, jsme každé ráno dokázali vstát a začít nový den.“ – citace z knihy, str. 143 –
Autor: Denisa Šimíčková
